10 C 265/2023-115 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu s tím, že 5. května 2016 byl pořízen notářský zápis NZ , Anonymizováno, – závěť s prohlášením o vydědění, kde otec žalobce pan , jméno FO, uvedl, že vyděďuje svého syna , Jméno žalobce, s odkazem na ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b) o.z., tedy že o něj žalobce neprojevuje trvale opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Tvrdí, že zůstavitele a svoji matku nenavštívil již skoro 10 let, je s nimi v kontaktu jen když jim píše k narozeninám či svátkům, nezajímá se o to, jak se zůstavitel cítí. V roce 2009 prodělal mozkovou mrtvici, syn ho nepřijel ani jednou navštívit. Dále si žalobce půjčil od otce peníze na podnikání a ty nevrátil, dále v roce 2010 daroval žalobci 10.000 Kč na zaplacení oslav 50. narozenin žalobce, na kterou však žalobce otce ani matku nepozval. Dále žalobce rodinu finančně poškodil, když přislíbil účast na rodinné akci, kde byla zaplacena záloha za jeho rodinu pro 5 lidí, následně se akce nezúčastnil. Žalobce k tomu uvedl, že telefonicky kontaktoval rodiče minimálně jednou za dva měsíce, soustavně je zval na návštěvy, nebylo mu známo, že otec prodělal mozkovou mrtvici, nevěděl o jeho vážném zdravotním stavu. Půjčení peněz na podnikání nepopírá, byli dohodnuti, že je vrátí, až bude mít. Po dvou a půl letech mu byla částka prominuta jako dar k narozeninám. Oslava 50. narozenin byla odložena z pracovních důvodů na jaro příštího roku, na kterou rodiče pozval. Zmiňované rodinné akce se nezúčastnil z pracovních důvodů, poté co se od strýce , jméno FO, dozvěděl o zaplacení nevratné zálohy, tak tuto částku strýci uhradil a ten ji měl předat rodičům. Z důvodu neúčasti na rodinné oslavě s ním rodina přestala komunikovat. Komunikace se omezila na asi jeden telefonický rozhovor za měsíc s matkou a SMS zprávy při rodinných událostech. Když se mu podařilo dovolat otci, bylo mu řečeno, že jej otec nezná a telefon zavěsil. V roce 2020 proděla žalobce těžký pracovní úraz, o kterém informoval matku, bylo mu řečeno, že ji to nezajímá, nezájem byl projeven i po narození vnučky v roce 2021, ačkoliv posílal rodičům fotografie. Žalobce byl od mala vychováván tvrdou výchovou, fyzickými tresty. Rodičům pomáhal s péčí o mladšího bratra a s výstavbou chaty. Ze svých brigád, na které byl nucen chodit, musel 50 % výdělku odevzdávat rodičům. Také pomáhal s výstavbou garáže. Rodiče vždy zvýhodňovali mladšího syna, jezdili s ním na dovolené, podporovali ho při studiu, kupovali mu luxusní dárky a platili mu privátní bydlení. V průběhu studia se žalobce poprvé oženil a narodila se mu dcera, o ní rodiče neprojevovali zájem. Žalobce se s první manželkou rozvedl, za celou dobu manželství je rodiče navštívili jen jednou na dvě hodiny při cestě z dovolené. V roce 1988 se žalobce oženil podruhé, zval i rodiče na svatbu, ti se bez uvedení důvodu nedostavili. V roce 1991 se mu narodil syn, rodiče ho viděli poprvé až ve dvou letech. Žalobce se rozhodl se synem navštívit rodiče, došlo k incidentu, kdy si syn utrhl jahodu a byl obviněn z krádeže s tím, že zavolají policii. Syn pak odmítal s jeho rodiči komunikovat. V následujících letech zůstávala komunikace omezená, a to i přes snahy žalobce se s rodiči setkat, ti setkání odmítali s tím, že se nechtějí potkat s jeho manželkou. V roce 2002 jel žalobce s manželkou na rekreaci, rodiče se nabídli, že vnuka pohlídají, což však na poslední chvíli zrušili. Tím došlo k dalšímu zhoršení vztahů. Žalobce daroval na pohřbu matce 10.000 Kč na náklady spojené s posledním rozloučením, ta však složenku po několika dnech poslala zpět. Též nabízel matce, až se vzpamatuje z ovdovění, ať ho přijede na několik dní navštívit. Žalobce tak má za to, že se dlouhodobě snažil o kontakt a dobré vztahy s rodinou, snaha však zůstala bezvýsledná. Tento negativní postoj žalobcových rodičů nelze žalobci přičítat. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například 21 Cdo 48/2000 nebo 21 Cdo 3992/2008. Vzhledem k uvedenému se žalobce snažil dosáhnout svého povinného dílu od žalovaných, kteří to odmítli, byla jim zaslána předžalobní výzva, též bezvýsledně. Žalobce nepovažuje vydědění za důvodné, žádá soud, aby mu přiznal jeho povinný díl spolu s úrokem z prodlení, když lhůtu k plnění určil v předžalobní výzvě do 29.8.2023.2 Před soudem a v podáních soudu žalobce uvedl, že otec ho vydědil, uvádí tam nějaké důvody, podstatou má být nezájem o jeho osobu. Má však za to, že toto platí obousměrně, takto např. jeho otec mu 20 let nenapsal ani přání k narozeninám jeho manželky nebo jejich dětí. Byl by ochoten a rád, kdyby si sedli a v klidu vše probrali a vztahy narovnali, a to nejenom s mojí matkou a bratrem, ale i pokud jde o sestry matky. Vztahy v rodině jsou na bodu mrazu. Kdyby takto všechno v klidu probrali, netrval by na soudu. Pokud k tomu nedojde, bude trvat na výslechu všech svědků. Nesouhlasí s tím, že by obdržel polovinu žalované částky. K „Prohlášení“, které žalovaní založili do spisu uvádí, že pro tuto věc není relevantní vzhledem k době, která uplynula a navíc je zřejmé, že to žalobce podepisoval pod nátlakem a pohrůžkou fyzického bití. Žádný termín navrhovaných setkání mimo soudní jednání neobdrželi.3 V závěrečném návrhu zástupce žalobce uvedl, že má za to, že v daném řízení bylo prokázáno, že podmínky pro vydědění žalobce nebyly splněny, bylo rovněž prokázáno, že pozůstalý otec neprojevoval zájem o žalobce, a tedy neměl právo jej vydědit. Ostatně by rád poukázal na početnou judikaturu NS ČR, která byla obsažena v žalobním návrhu a která se opakovaně zabývala podmínkami pro vydědění. Žalobce žádá, aby bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu, tj. aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně vyplatit žalobci povinný díl nepominutelného dědice spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady soudního řízení.4 Žalovaní ve vyjádření a před soudem uvedli, že jednali se žalobcem, přestože jsou přesvědčeni, že by měli splnit poslední vůli zůstavitele, navrhli, že žalobci vyplatí ½ požadované částky, k dohodě však nedošlo. K žalobě uvádějí, že žalobce zcela pomíjí to, jak se choval k rodičům, věc posuzuje subjektivně, nemá objektivní náhled na věc. Za největší křivdu považuje to, že si rodiče pořídili druhé dítě, žalobce nesmírně žárlil. Začal kouřit a brát doma peníze, věci kradl i ostatním obyvatelům domu, způsoboval rodičům ostudu. Chodil za školu, občas se opíjel, prospěch měl katastrofální. Nebyl ochoten akceptovat nějaký režim. Rodiče po konzultaci s dědečkem došli k závěru, že by měl jít na vojenskou školu, kde se bude muset podřídit režimu, což by na civilní vysoké škole nezvládl. Smyslem bylo i to, že bude v kasárnách a nebude se stýkat s tou partou tady a nebude tedy možné se dopouštět nějakých drobných krádeží a chodit za školu. Žalobce nastoupil na vojenskou školu, tu zvládnul, oženil se. Žil však daleko, oženil se, návštěvy nebyly časté, ostatně rodiče nebyli vítáni. Žalobce měl v sobě stále tu ukřivděnost. V létě 1988 se setkali při návratu z vodácké dovolené, nikoliv z luxusní dovolené. Po nějaké době při jeho návštěvě u rodičů jim opět zmizely nějaké peníze. Na svatbu v roce 1988 nebyli rodiče pozváni, svatební dar však poslali. V roce 1991 se žalobci narodil syn , jméno FO, , žalovaná se účastnila vítání občánků, vnuk byl u prarodičů na chatě, prarodiče byli i v Brně a absolvovali s vnukem výlety. V červenci 2009 byl otci žalobce diagnostikován hematom na mozku, byl operován, žalovaná toto volala žalobci, ten reagoval „A co s tím mám dělat ?“ Léčba probíhala asi ¾ roku, žalobce se za celou dobu nezajímal. I poté probíhal občasný telefonický kontakt, SMS zprávy. Není pravda, že by se žalovaná nezajímala o zdravotní stav žalobce poté, co utrpěl úraz. S péčí o mladšího bratra pomáhal jen sporadicky, neměl ho od počátku rád. Když ho měl vyzvednout z mateřské školy, tak na to zapomněl. Výstavba garáže probíhala v době, kdy bylo žalobci 11 let, nemohl tak nijak pomáhat. Žalovaná si nepamatuje, že by žalobce chodil na brigády, pokud ano, vylučuje, že by musel odevzdávat 50 % výdělku. Vzpomíná si, že žalobce si bez dovolení vzal automobil, boural s ním, pak pracoval brigádně a je možné, že část výdělku byla použita na náhradu škody. Druhý žalovaný měl ve škole výborné výsledky, po střední škole šel na vysokou ekonomickou školu, už od 1. ročníku chodil na brigády, poslední rok si hradil sám veškeré výdaje. Nedostával žádné luxusní dary, nakupovalo se v secondhandu. Pokud jde o tu jahodu, tak vnuk ji utrhl nezralou a ona s manželem se báli, že mu bude zle. Určitě ho neobviňovali z krádeže. Když druhý žalovaný navštívil žalobce v Brně, tak se o rodičích mluvilo jako o bábě jablonecký a dědkovy jabloneckým. Důvodem vydědění nebyly peníze, ale to, že žalobce si nezaslouží něco dědit po zůstaviteli z důvodu jeho chování. I po sepsání závěti byl zůstavitel připraven závěť změnit, pokud by se změnilo chování žalobce. Žalovaná čekala, že po smrti manžela se žalobce ozve, projeví vyzrálost a přizná, že se v minulosti nechoval dobře, ale to se nestalo. Druhý žalovaný se o žalovanou i o otc