22 C 189/2025-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 41 842 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“) se žalovaným elektronickými prostředky dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že byl lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému převodem na účet 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru 21 842 Kč do , datum, . Žalovaný sjednanou částku nezaplatil řádně a včas. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, s původním věřitelem jako postupitelem. Žalovaná částka sestává z 20 000 Kč neuhrazené jistiny a 21 842 Kč poplatku za poskytnutí úvěru. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 842 Kč od , datum, do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení.4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že dne , datum, původní věřitel se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout 20 000 Kč převodem na ve smlouvě uvedený účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit spolu úrokem 40 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru 21 842 Kč do , datum, . Žalovaná celkem původnímu věřiteli měla uhradit 42 499,53 Kč, RPSN činila 9 088,10 %.6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu původního věřitele bylo poukázáno dne , datum, na účet č. , Anonymizováno, /, částka, s označením „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “.7. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno oznámením odeslaným dne , datum, na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě.8. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě.9. Žalobkyně netvrdila ani navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopný splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy nejsou postačující obecná a na konkrétní případ nedopadající tvrzení; jaká konkrétní zjištění o žalovaném z hlediska posouzení úvěruschopnosti původní věřitel zjistil a na základě čeho dospěl k závěru, že právě žalovaný splňuje podmínku schopnosti splácet poskytnutý úvěr a z jakých konkrétních dokumentů a záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel vycházel. Z důkazů soud zejména postrádal jakékoliv důkaz o tom, že původní věřitel prověřil příjmem žalovaného a jeho zdroj a výdaje, existující zadluženost a platební morálku žalovaného. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.).12. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).13. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).14. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 20 000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 20 000 Kč žalobkyni zaplatit.15. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 20 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Lhůtu pro plnění soud stanovil v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.16. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí peněz, neboť ten byl sjednán v rámci této neplatné smlouvy. Proto není žalovaný v prodlení s uvedenou žalovanou pohledávkou (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této částky. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení poměrně úspěšnější v důsledku procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly.