22 C 234/2025-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 19 270 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s poplatkem za pracování úvěru a hotovostní inkaso splátek 12 270 Kč vrátit v týdenních splátkách po 455 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další do sedmého dne od předchozí splátky, poslední byla splatná , datum, . Před podpisem smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného posouzena náhledem do veřejných a neveřejných databází, telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie u žalobkyně a vyhodnocením finanční situace žalovaného z informací, které deklaroval. Žalovaný uhradil celkem 8 000 Kč, které žalobkyně započetla z 83,47 % na úhradu jistiny a z 16,53 % na úhradu poplatku. Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil řádně a včas. Žalovaná částka je tvořena neuhrazenou jistinou a poplatkem v celkové výši 19 270 Kč. Na příslušenství žádá žalobkyně zákonný úrok z prodlení z 19 270 Kč od , datum, do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě ničeho nenamítal.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou tzv. fikcí (§ 49 o. s. ř).4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s úrokem vyčísleným částkou 2 970 Kč, poplatkem za pracování úvěru 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč, přičemž první splátka byla splatná , datum, a každá další do sedmého dne od předchozí splátky. Celkem měl žalovaný uhradit 27 270 Kč, úroková sazba činila 70,89 % ročně, RPSN 212,77 %.6. Z karty klienta plyne, že žalovaný ke dni , datum, deklaroval, že žije , Anonymizováno, , v , Anonymizováno, , je , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , nevlastní , Anonymizováno, ani , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nebylo proti němu vedeno , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, u žalobkyně, je zaměstnán u , právnická osoba, . s mzdou , částka, , jeho výdaje na bydlení činí , částka, a životní minimum , částka, , jiné výdaje nemá, nemá jiné dluhy. Na základě toho byly jeho dopočteny výdaje , částka, a disponibilní zůstatek , částka, .7. Z přehledu splácení soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na dluh ze smlouvy o úvěru v kalendářním týdnu , Anonymizováno, /, částka, a v kalendářním týdnu , Anonymizováno, /, částka, .8. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě.9. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným řádně po obsahové stránce prověřila příjmovou situaci žalovaného (např. vyžádáním výpisu z běžného účtu či potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), což je základní předpoklad pro posouzení úvěruschopnosti. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:11. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).12. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).13. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 15 000 Kč a že žalobkyni žalovaný uhradil 8 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě dluhu nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 7 000 Kč žalobkyni zaplatit jako rozdíl mezi částkou čerpanou a uhrazenou.14. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 7 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.15. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a poplatků, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v důsledku jeho procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly.