11 C 119/2025-74 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne 16. 6. 2025 se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění účastníků, které zaniklo rozvodem jejich manželství ke dni 11. 3. 2025. Uvedla, že mezi účastníky dosud nedošlo k dohodě o jeho vypořádání. Za předmět vypořádání žalobkyně označila nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , Anonymizováno, , a to pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu , Anonymizováno, , dále pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, . Ohledně ceny těchto nemovitostí uvedla, že ji nezná, a navrhla jejich ocenění znaleckým posudkem. Dále učinila předmětem vypořádání peněžní prostředky na běžném účtu č. , č. účtu, vedeném u , právnická osoba, ., na své jméno, a dále účty, popřípadě spořicí produkty vedené na jméno žalovaného u téže banky, jejichž přesné označení neznala. Výslovně uvedla, že nečiní předmětem vypořádání žádné movité věci a že za trvání manželství účastníkům nevznikly žádné závazky. Žalobkyně navrhla, aby soud přikázal do jejího výlučného vlastnictví běžný účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ., a do výlučného vlastnictví žalovaného nemovitosti uvedené shora a dále účty, jejichž existence bude v řízení zjištěna. Současně navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí na vypořádacím podílu částku určenou v písemném vyhotovení rozsudku2 Soud ve věci identifikoval mezinárodní prvek, kdy oba účastníci jsou občany Ukrajiny, kteří trvale pobývají v obvodu zdejšího soudu. Na otázku právního režimu a mezinárodní pravomoci dopadá smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.). Dle čl. 29 odst. 1 odkazované smlouvy se věc z hlediska hmotného práva řídí právem českým. Dle čl. 29 odst. 4 uvedené mezinárodní smlouvy pak je pro rozhodnutí o žalobě dána pravomoc českých soudů.3 Podáním z 25. 2. 2026 navrhla žalobkyně připuštění rozšíření žaloby o vypořádání závazku z hypotečního úvěru poskytnutého , Anonymizováno, , č. úvěrového účtu , č. účtu, , a dále o vypořádání majetkového vnosu z výlučného majetku žalobkyně do společného jmění manželů spočívajícího v úhradě splátek hypotečního úvěru poskytnutého , Anonymizováno, , č. úvěrového účtu , č. účtu, v úhrnné výši 20 575,15 Kč a v úhradě nákladů poplatku 1 500 Kč za odhad ve spojení s obsluhou hypotečního úvěru, v období 22. 4. 2025 – 11. 2. 2026, celkem tak majetkový vnos žalobkyně činí 22 075,15 Kč.4 Podáním do protokolu při ústním jednání dne 30. 3. 2026 dále navrhla žalobkyně připuštění rozšíření žaloby o vypořádání majetkového vnosu z výlučného majetku žalobkyně do SJM spočívajícího v úhradě splátek hypotečního úvěru poskytnutého , právnická osoba, ., č. úvěrového účtu , č. účtu, v období 22. 3. 2026 – 27. 3. 2026 v úhrnné výši 12 446,55 Kč.5 Obě uvedené změny žaloby soud připustil usnesením vyhlášeným při ústním jednání dne 30. 3. 2026.6 Žalovaný se k žalobě vyjádřil při přípravném jednání, kdy uvedl, že nesouhlasí s prodejem nemovitostí učiněných předmětem vypořádání, neboť tyto užívá ke svému bydlení. Uvedl dále, že má závazky v úhrnné výši kolem 6,3 mil. Kč a není schopen uhradit žalobkyni vypořádací podíl, pokud by nemovitosti měly být přikázány do jeho výlučného vlastnictví, přičemž toto navrhl. Žalovaný obecně zmínil, že do nemovitosti investoval finanční prostředky, před poučení soudu však toto své tvrzení nekonkretizoval do té míry, aby mohlo být považováno za srozumitelný procesní návrh na vypořádání jakéhokoliv nároku v rámci řízení o vypořádání SJM.7 Podle § 765 občanského zákoníku, zanikne-li manželství rozvodem, spravují se majetkové poměry bývalých manželů dohodou, a nedojde-li k dohodě, může kterýkoli z nich navrhnout jejich vypořádání soudem; podle § 736 občanského zákoníku se po zániku společného jmění provede likvidace dosud společných práv a povinností jejich vypořádáním. Základní pravidla soudního vypořádání stanoví § 742 občanského zákoníku, podle něhož jsou podíly obou manželů na vypořádávaném jmění zásadně stejné, nejsou-li dány důvody pro jiný postup. Není-li v úpravě společného jmění stanoveno jinak, použijí se podle § 712 občanského zákoníku přiměřeně i ustanovení o spoluvlastnictví; z toho plyne, že nelze-li společnou věc dobře rozdělit a není-li účelné její přikázání některému z účastníků za přiměřenou náhradu, lze přiměřeně vyjít i z § 1147 občanského zákoníku, který připouští prodej věci a rozdělení výtěžku.8 Na základě provedeného dokazování přijal soud tyto skutkové závěry:9 Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. , spisová značka, ze dne 12. 2. 2025 soud zjistil, že tímto bylo rozvedeno manželství účastníků uzavřené dne , datum, , přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 11. 3. 2025.10 Dle předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 byl žalovaný prostřednictvím zástupkyně žalobkyně vyzván ke smírnému vypořádání zaniklého SJM. Odeslání výzvy je prokázáno záznamem pošty.11 Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , Anonymizováno, , tedy pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , hodnota, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, jsou zapsány jako součást společného jmění manželů, přičemž byly nabývacími tituly jsou kupní smlouva z 5. 6. 2015 a smlouva o rozšíření SJM z 22. 4. 2022.12 Dle smlouvy o hypotečním úvěru č. , hodnota, byla tato uzavřena dne 14. 1. 2026 mezi , právnická osoba, . jako úvěrující bankou a oběma účastníky jako úvěrovanými klienty, přičemž předmětem smlouvy je hypoteční úvěr ve výši 1 805 000 Kč. Účel úvěru je vymezen tak, že tento má být použit na rekonstrukci předmětných nemovitostí, tedy nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , Anonymizováno, . Dle zprávy banky činila výše nesplacené jistiny k 11. 3. 2025 částku 1 001 456,57 Kč.13 Dle zprávy , právnická osoba, . ze dne 3. 1. 2026 byla na úrocích z hypotečního úvěru poskytnutého dle smlouvy o hypotečním úvěru č. , hodnota, v roce 2025 zaplacena částka 23 105,49 Kč.14 Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 16. 1. 2026 bylo zjištěno, že banka upozornila podmínky smlouvy o hypotečním úvěru spočívající doložení aktuálního ocenění financované nemovitosti s tím, že podmínku je nutno dodatečně splnit.15 Dle záznamů o odchozích platbách byly z běžného účtu žalobkyně na úvěrový účet č. , č. účtu, odeslány platby: dne 22. 4. 2025 ve výši 6 825Kč dne 22. 9. 2025 ve výši 5 516,67 Kč, dne 23. 12. 2025 ve výši 8 233,48 Kč, dne 22. 3. 2026 ve výši 6 000,52 Kč, dne 26. 3. 2026 ve výši 6000 Kč a dne 28. 3. 2026 ve výši 445,03 Kč. Žalobkyně dále záznamem o odchozí platbě doložila úhradu poplatku 1 500 Kč dne 11. 2. 2026 v souvislosti s obsluhou hypotečního úvěru.16 Dle zprávy , právnická osoba, . z 1. 9. 2025 byl ke dni zániku manželství účastníků, tedy ke dni 11. 3. 2025, veden na jméno žalobkyně běžný účet č. , č. účtu, založený 14. 5. 2024 se zůstatkem k 11. 3. 2025 ve výši 29 062 Kč a dále vkladový účet s nulovým zůstatkem k 11. 3. 2025. Na jméno žalovaného byl veden běžný účet č. , č. účtu, založený 12. 6. 2007 se zůstatkem k 11. 3. 2025 ve výši 23 670,68 Kč a dále vkladový účet s nulovým zůstatkem k 11. 3. 2025.17 Pokud jde o soubor nemovitostí, soud dospěl k závěru, že jejich přikázání do výlučného vlastnictví některému z účastníků není možné ani účelné. Reálné rozdělení těchto nemovitostí nepřichází s ohledem na jejich povahu v úvahu. Žalovaný sice s prodejem nemovitostí nesouhlasil, současně však uváděl, že nemá prostředky na vyplacení vypořádacího podílu žalobkyně, a žádný jiný reálně proveditelný způsob vypořádání nenavrhl. Obdobně uvedla žalobkyně, že není schopna uhradit žalovanému vypořádací podíl, pokud by nemovitosti měly být přikázány do jejího vlastnictví.18 Soud proto zvažoval, zda je namístě zvolit způsob vypořádání prodejem nemovitostí a rozdělením výtěžku. Podle § 712 občanského zákoníku se pro společné jmění obdobně použijí ustanovení o spoluvlastnictví, nestanoví-li zákon jinak; judikatura Nejvyššího soudu pak výslovně dovodila, že za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. lze společné jmění manželů vypořádat i nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku jejího zpeněžení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 925/2023). Nejvyšší soud současně zdůraznil, že tento způsob vypořádání je vhodný zejména tehdy, není-li jiný způsob reálně proveditelný, typicky právě tehdy, nemá-li ani jeden z bývalých manželů dostatek prostředků na vyplacení vypořádacího podílu. V řešené věci dospěl soud k závěru, že je prodej nemovitostí s rozdělením výtěžku mezi účastníky rovným dílem je jediným prakticky realizovatelným řešením odpovídajícím zásadě rovnosti podí