11 C 130/2025-34 – Okresní soud v Jablonci nad Nisou

ECLI: ECLI:CZ:OSJN:2026:11.C.130.2025.1
Datum: 2026-07-15
Předmět: o zaplacení příslušenství
Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 122 z. č. 257/2016 Sb.
náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky
O co šlo: o zaplacení příslušenství (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 122 z. č. 257/2016 Sb.)
Žalobou ze dne 3. 4. 2025 se žalobkyně domáhala, aby soud předchůdci žalovaných , jméno FO, uložil povinnost zaplatit jí kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 43 885,01 Kč coby úroky vyčíslený za dobu od 17. 5. 2022 do 11. 7. 2024 z jistiny 88 433,72 Kč při sazbě 22,70% ročně, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 572,29 Kč vyčíslený za dobu od 17. 5. 2022 do 11. 7. 2024 z jistiny 2 685 Kč při sazbě 11,75% ročně. Žalobkyně tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a předchůdcem žalovaných byla dne 3. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 100 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 22,70 % ročně, že předchůdce žalovaných řádně a včas nesplácel sjednané měsíční splátky, úroky a poplatky, proto byl úvěr dne 16. 5. 2022 zesplatněn, následně byla pohledávka ze smlouvy smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 s účinností ke dni 22. 3. 2023 postoupena na žalobkyni a předchůdce žalovaných byl o postoupení vyrozuměn, přičemž ke dni postoupení činila pohledávka 134 348,21 Kč a od postoupení do podání žaloby nebylo na pohledávku ničeho uhrazeno; žalobkyně současně uvedla, že předmětem tohoto řízení je pouze ta část nároku, která jí dosud nebyla pravomocně přiznána.Žalovaný , jméno FO, dne , datum, , tedy po zahájení řízení zemřel. Na základě výsledků pozůstalostního řízení soud usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 6. 5. 2026, které nabylo právní moci 9. 6. 2026, rozhodl, že bude v řízení na místě dosavadního žalovaného pokračováno s jeho právními nástupci a to s , Jméno žalované A, jako žalovaným 1) a s , Jméno žalované B, jako žalovaným 2).Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.Zástupce žalobkyně se z ústního jednání nařízeného na 15. 7. 2026 omluvil. Žalovaným bylo předvolání jednání doručeno náhradním způsobem, k jednání se však bez omluvy nedostavili. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomností procesních stran.Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 7. 2020, ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami a produktovými podmínkami , právnická osoba, . soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla předchůdci žalovaných spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž smluvená úroková sazba činila 22,70 % ročně.Z oznámení o zesplatnění úvěru soud dále zjistil, že úvěr byl pro prodlení předchůdce žalovaných zesplatněn ke dni 16. 5. 2022. Ode dne 17. 5. 2022 byl proto předchůdce žalovaných v prodlení s úhradou celého zesplatněného dluhu, kdy jistina dluhu činila k uvedenému datu 90 867,90 Kč.Z přípisu původního věřitele , právnická osoba, . z 30. 3. 2023 bylo zjištěno, že tímto bylo původnímu žalovanému oznámeno postoupení pohledávky ve prospěch žalobkyně, odeslání je prokázáno podacím lístkem.Samotné postoupení pohledávky je pak prokázáno smlouvou z 20. 3. 2023 a jejími přílohami.Podle přípisu zástupce žalobkyně z 12. 11. 2024 byl původní žalovaný vyzván k dobrovolnému splnění žalobou uplatněného nároku, odeslání je prokázáno podacím lístkem.Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.V případě prodlení se zaplacením peněžité částky svědčí věřiteli podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.V projednávané věci nastalo prodlení dne 17. 5. 2022, tedy v prvním kalendářním pololetí roku 2022. Repo sazba České národní banky k 1. 1. 2022 činila 3,75 % ročně, takže zákonně limitovaný úrok podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru činí 11,75 % ročně. Jelikož sjednaný úrok z úvěru činil 22,70 % ročně, lze jej přiznat pouze do uplynutí 90 dnů prodlení; po této době lze přiznat již jen úrok v zákonem omezené výši 11,75 % ročně.Soud proto úrok z částky 88 433,72 Kč vypočetl tak, že: za dobu od 17. 5. 2022 do 14. 8. 2022, tj. za 90 dnů, náleží žalobkyni úrok ve smluvené výši 22,70 % ročně, což činí 88 433,72 × 0,227 × 90 / 365 = 4 940,00 Kč, za dobu od 15. 8. 2022 do 11. 7. 2024, tj. za 695 dnů, náleží žalobkyni již jen úrok v zákonem omezené výši 11,75 % ročně, což činí 88 433,72 × 0,1175 × 695 / 365 = 19 785,53 Kč.Celkem tak žalobkyni na kapitalizovaném úroku z úvěru náleží částka 24 725,53 Kč.Žalobkyně se domáhala kapitalizovaného úroku z úvěru v částce 43 885,01 Kč, tedy ve vyšším rozsahu, než připouští § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. V části přesahující přiznanou částku, tj. ohledně 19 159,48 Kč, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.V části, kterou se žalobkyně domáhala kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 572,29 Kč pak soud shledal žalobu za důvodnou, když způsob vyčíslení úroku plně odpovídá shora citované právní úpravě.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, přičemž míru procesního úspěchu stran lze hodnotit jako obdobnou a rozhodl proto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř.

Citovaná ustanovení

§ 122 (257/2016 Sb.)§ 101 (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 160 (99/1963 Sb.)