11 C 42/2026-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne 25. 2. 2026 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 917,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,5% ročně z částky 4 855,93 Kč od 11. 9. 2025 do zaplaceníŽalobkyně tvrdila, že se žalovaným dne 10. 5. 2025 distančně uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla částku 4.600 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvenými poplatky a úroky v pravidelných denních splátkách, avšak svou platební povinnost řádně neplnil a na jistinu uhradil pouze 0,15 Kč. Pro prodlení žalovaného žalobkyně smlouvu dne 10. 9. 2025 vypověděla, přičemž od 11. 9. 2025 se stal splatným celý dluh. Žalobkyně proto po žalovaném požadovala zaplacení částky 10.720,53 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 4.599,85 Kč, poplatku za vyplacení tranše 91,38 Kč, smluvního úroku 5.864,60 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 164,70 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 4.855,93 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 196,70 Kč za prvních 90 dnů prodlení. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy důvodným, žalobkyně uplatnila alespoň nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3 Zástupce žalobkyně se z ústního jednání písemně omluvil. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.4 Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Soud předně konstatuje, že nebylo možno na základě žalobkyní předložených důkazů vzít za prokázané, že skutečně došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy mezi stranami. Smlouva měla být uzavřena distančním způsobem, který žalobkyně sice v rámci svých žalobních tvrzení popisuje, přičemž však ani z těchto tvrzení není patrné, jakým způsobem měla být v rámci kontraktačního procesu uvěřena totožnost žalovaného. Předložené důkazy neskýtají žádný podklad pro spolehlivý závěr o tom, že právě žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o tvrzeném obsahu. Smluvní listina je opatřena toliko doložkou „Tímto podepisuji dne 2025-05-10“.Zprávou , právnická osoba, . vyžádanou soudem k návrhu žalobkyně bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, byl ke dni 10. 5. 2025 veden na jméno žalovaného, přičemž na účet byla v tento den připsána platba ve výši 4 600 Kč z bankovního účtu vedeného na jméno žalobkyně.5 Strana žalující se z účasti při nařízeném ústním jednání omluvila a nemohla tak být soudem poučena o nutnosti doplnit své důkazní návrhy, pokud má být prokázáno její skutkové tvrzení o uzavření předmětné úvěrové smlouvy.6 Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové ani jiné smlouvy mezi účastníky, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný vrátil pouze částečně, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. Současně se soud, za daného skutkového stavu, nezabýval dále otázkou posouzení schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr, coby otázkou významnou po posouzení platnosti smlouvy. Za situace, kdy nebylo prokázáno ani uzavření úvěrové smlouvy, bylo by skutkové řešení této otázky zjevně nadbytečné.7 Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8 Tím, že žalovanému byla vyplacena celková částka 4 600 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena dle tvrzení žalobkyně, lze konstatovat, že žalovanému vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil na svůj dluh před podáním žaloby ničeho je nadále povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 4 600 Kč.9 Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019).10 Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným na adresu jeho trvalého pobytu dne 16. 12. 2025. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovaného třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 19. 12. 2025 Žalovaný tak měl vydat bezdůvodné obohacení 20. 12. 2025 a ode dne následujícího je v prodlení.11 Z uvedených důvodů vyhověl soud podané žalobě co do částky 4 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně za dobu od 21. 12. 2025 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu zamítl.12 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně převážně úspěšný byl ve věci žalovaný, kterému však žádné procesní náklady nevznikly.13 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.