111 C 2/2026-60 – Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobkyně se žalobou z 17. 2.2026 domáhala zaplacení částky 10 890,56 Kč. Uvedla, že dne 28. 10. 2021 uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 17 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 29. 10. 2021. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem v 36 měsíčních splátkách po 1 082 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dále uvedla, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil, když do zesplatnění úvěru uhradil toliko 3 splátky v celkové výši 3 246 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo podle smluvních ujednání ke dni 22. 5. 2022 k zesplatnění celého úvěru, přičemž nová jistina ke dni zesplatnění činila 19 129,99 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil ještě dílčí částky v celkové výši 2 863,44 Kč, takže na dluh celkem zaplatil 6 109,44 Kč. Přesto podle žalobkyně zůstal neuhrazen dluh ve výši 10 890,56 Kč s příslušenstvím, který žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Zástupkyně žalobkyně se z jednání nařízeného na den 25. 5. 2022 písemně omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně.Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry:Ze záznamů , právnická osoba, . o příchozích platbách vyplývá, že účet. č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného.Ze záznamu , právnická osoba, . o odchozí platbě vyplývá, že dne 29. 10. 2021 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, platbu ve výši 17 000 Kč.Soud dále konstatuje, že na základě předložené smluvní dokumentace nelze mít za prokázané uzavření žalobou tvrzené úvěrové smlouvy, když verifikační platba žalovaného, kterou měl projevit vůli k akceptaci smluvních podmínek, je prokazována toliko výpisem z blíže nespecifikovaného interního informačního systému žalobkyně.Vzhledem k uvedenému a pak vzhledem k tomu, že žalobou je požadováno pouze zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi žalobkyní poskytnutou částkou 17 000 Kč a žalovaným (dle tvrzení žalobkyně) celkem uhrazené částky 6 109,44 Kč, a to bez úroků či úroků z prodlení, jeví se pro rozhodnutí o žalobou uplatněním nároku jako bezvýznamná tvrzení žalobkyně o způsobu prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet, jakož i o zesplatnění úvěru a následném upomínání žalovaného. Z tohoto důvodu soud z nečerpal žádná relevantní skutková zjištění z listin, které byly k prokázání těchto skutečností předloženy.Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové ani jiné smlouvy mezi účastníky, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný vrátil pouze částečně, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení.Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Tím, že žalovanému byla vyplacena celková částka 17 000 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena dle tvrzení žalobkyně, lze konstatovat, že žalovanému vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný, dle tvrzení žalobkyně, uhradil na svůj dluh před podáním žaloby částku 6 109,44 Kč, je nadále povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 10 890,56 Kč.Z uvedených důvodů shledal soud žalobu za důvodnou a v celém rozsahu žalobního žádání jí vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Celková výše nákladů řízení pak byla takto stanovena částkou 2 815 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 1 200 Kč stanovené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při náhrady 100 Kč za 1 úkon právní služby):-převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,-výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,-podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč, a 21% DPH z náhrady nákladů právního zastoupení a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 315 Kč.Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.