22 C 239/2025-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 17 395 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, s , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) se žalovaným elektronickými prostředky dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru. Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému převodem na jeho účet 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu úrokem kapitalizovaným částkou 355,07 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru 5 039,93 Kč do , datum, . Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného lustrací nahlédnutím do registrů (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI), prověřil jeho bonitu a tedy učinil kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o úvěr byla žalovanému následně schválena. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný nárok sestává z jistiny 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku do splatnosti úvěru 355,07 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 5 039,93 Kč. Dále žádá žalobkyně se zákonný úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 395 Kč od , datum, do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil, ač mu bylo předvolání k jednání doručeno tzv. fikcí (§ 49 o.s.ř).4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne , datum, původní věřitel se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout 12 000 Kč převodem na ve smlouvě uvedený účet a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit spolu úrokem kapitalizovaným částkou 355,07 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 771,96 Kč do , datum, . Žalovaný celkem původnímu věřiteli měl uhradit 15 127,03 Kč, RPSN činila 1 573,52 %, zápůjční úroková sazba 36 % ročně. Při překročení doby splatnosti činil poplatek za poskytnutí úvěru 5 039,93 Kč.6. Z informace o vlastníkovi účtu soud zjistil, že původní věřitel ověřil, že žalovaný byl vlastníkem č. , č. účtu, .7. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu původního věřitele bylo poukázáno dne , datum, na účet žalovaného 12 000 Kč s označením „CreditGo pujcka ze dne 2024-03-08“.8. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne , datum, odeslaným mu dne téhož dne na žalovaným udanou kontaktní adresu.9. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva na žalovaným udanou kontaktní adresu.10. Žalobkyně netvrdila ani navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byla v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy nejsou postačující obecná a na konkrétní případ nedopadající tvrzení; jaká konkrétní zjištění o žalovaném z hlediska posouzení úvěruschopnosti původní věřitel zjistil a na základě čeho dospěl k závěru, že právě žalovaný splňuje podmínku schopnosti splácet poskytnutý úvěr a z jakých konkrétních dokumentů a záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti žalované strany původní věřitel vycházel. Z důkazů soud zejména postrádal jakékoliv důkazy o tom, že původní věřitel prověřil příjmem žalovaného a jeho zdroj, výdaje žalovaného a jejich strukturu, jeho existující zadluženost a platební schopnost. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:12. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 o. z.).13. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).14. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).15. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 12 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli či žalobkyni na dluh něčeho, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 12 000 Kč žalobkyni zaplatit.16. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 12 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů totožnou jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 247,38 Kč, přičemž tato částka představuje 9,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,27 % počítaný z celkového předmětu řízení 21 923,87 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 395 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.19. Při rozhodování o náklad