22 C 253/2025-25 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že původní věřitel s žalovanou uzavřel Smlouvu o úvěru dne , datum, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěr bezhotovostně v celkové výši , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením měsíčních splátek, proto původní věřitel úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, . Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Ač vyzvána, žalovaná na dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.3. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána její aktivní legitimace ve věci, přičemž vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů.4. Soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ve znění dodatku č. , hodnota, , že byla původním věřitelem a žalobkyní podepsána dne , datum, . Jejím předmětem byl závazek postupitele postupně prodávat postupníkovi pohledávky za dlužníky postupitele ke konkrétním datům postoupení a závazek postupníka nakupovat od věřitele pohledávky za podmínek stanovených v této smlouvě.5. Ze seznamu soud zjistil, že v něm byla uvedena pohledávka č. , hodnota, , č. smlouvy , Anonymizováno, za žalovanou ve výši , částka, .6. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni.7. Z podacího archu soud zjistil, že oznámení bylo odesláno dne , datum, na adresu žalované , adresa, .8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.9. Postoupení pohledávky (cesse) představuje změnu v osobě věřitele. Změna v osobě věřitele nastane uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky. Ve vztahu k dlužníkovi se však stane postoupení pohledávky účinným až oznámením o tom, kterému subjektu má svůj dosud neuhrazený dluh plnit, tzv. notifikací (srovnej též četnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, použitelnou i po 1. 1. 2014 viz např. níže). Dlužník je povinen plnění, k němuž je zavázán, plnit věřiteli, na obsahu tohoto závazku samotný fakt postoupení pohledávky ničeho nemění. Dokonce i po postoupení pohledávky má postupitel povinnost nabízené plnění od dlužníka přijmout, pokud dosud dlužníka o postoupení pohledávky neinformoval, jinak by se ocitl v prodlení. Před tímto vyrozuměním tak nemůže postupník ani úspěšně vymáhat proti dlužníkovi plnění z postoupené pohledávky. Proto také, dokud není postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, může dlužník započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli. Aby dlužníkovi vznikla povinnost plnit jiné osobě než dosavadnímu věřiteli, musí být splněny předpoklady stanovené právě shora citovaným ustanovením. Vyrozumí-li dlužníka o postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky domáhat, není ani nutno v řízení uzavření smlouvy o postoupení pohledávky prokazovat a je nerozhodné, zda taková smlouva vůbec existuje (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004 ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015 ze dne 30. 8. 2016 či sp. zn. 29 Cdo 1801/2013 ze dne 8. 12. 2015). Dokonce podle ustálené judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4148/2014 ze dne 30. 3. 2015, rozsudku sp. zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4511/2009 ze dne 15. února 2011, a v teorii též Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Linde Praha, a. s., 2008, díl II., s. 1502) není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně došlo, nebo jestli k ní nedošlo vůbec. Nejvyšší soud vyslovil v těchto rozhodnutích rovněž závěr, že není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda byla opravdu uzavřena, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Kdyby tomu tak nebylo, byl by dlužník v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka.10. V projednávané věci soud nemohl dospět na základě žalobkyní předložených listinných důkazů k závěru, že by v daném případě k řádné notifikaci učiněné postupitelem vůči žalované skutečně došlo. Žalobkyně sice doložila oznámení o postoupení nárokované pohledávky, avšak to je adresným úkonem, proto musí být dlužníkovi řádně doručeno, bez doručení dlužníkovi není oznámení perfektní a nevyvolává žádné právní následky. V projednávané věci nebylo dojití oznámení o postoupení pohledávky do dispoziční sféry žalované tvrzeno ani prokázáno.11. Soud se tak dále zabýval otázkou, zda žalobkyně coby postupník žalované postoupení pohledávky prokázala. Žádná taková skutečnost z provedených důkazů nevyplývá a dle názoru soudu nelze mít v projednávané věci ani za to, že žalobkyně prokázala žalované postoupení pohledávky prostřednictvím žaloby doručené žalované soudem, obsahující žalobní tvrzení žalobkyně (postupníka) o postoupení pohledávky, a to z prostého důvodu, že žalované straně soud zasílá právě toliko žalobu postupníka a nikoliv jakoukoliv listinu, kterou by žalující strana mohla postoupení pohledávky žalované straně také prokázat.12. Žalobkyně soudu nepředložila ani samostatnou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které by k postoupení pohledávky za žalovanou z původního věřitele na žalobkyni mělo dojít. Smlouva o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně prokazovala postoupení pohledávky, je toliko smlouvou rámcovou zavazující původního věřitele jako postupníka a žalobkyni jako postupitele v určeném časovém úseku pohledávky postupovat, nejedná se o smlouvu, na jejímž základě by došlo k postoupení nárokované pohledávky za žalovanou. K prokázání postoupení nedostačuje ani předložený blíže neurčený seznam pohledávek, který obsahuje pohledávku za žalovanou.13. Za dané důkazní situace proto nelze žalobkyni považovat ve věci za osobou aktivně legitimovanou domáhat se po žalované úhrady dlužné částky. Žalobkyně (ani její právní zástupce) se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem je povinna označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Právní zástupkyně se z jednání omluvila s tím, že nepožádala o odročení jednání. S ohledem na shora uvedené je proto na místě dle názoru soudu již z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobu zamítnout.14. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalované , právnická osoba, ., zda byly provedeny na označený bankovní účet žalované platby původním věřitelem ve výši 14 000 Kč a zda je tento účet bankovním účtem žalované, resp. zda má žalovaná k účtu dispoziční oprávnění, neboť za situace nedostatku aktivní legitimace žalobkyně je takový dotaz nadbytečný.15. Ve věci úspěšný účastník má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V projednávané věci je úspěch zcela na straně žalované. Ta však náhradu žádných nákladů řízení nežádala, proto soud jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.