22 C 274/2025-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 50 162 Kč s příslušenstvím. Aktivní legitimaci dovozuje z toho, že původní věřitel společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) pohledávky za žalovanou postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , což bylo žalované oznámeno. Nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že původní věřitel se žalovanou dne , datum, uzavřel Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy původní věřitel ověřil tak, že vyhodnotil informace požadované a získané od žalované, přičemž žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty. , jméno FO, tomto základě původní věřitel neměl důvod pochybovat schopnosti žalované splácet požadovaný spotřebitelský úvěr, proto smlouvu s žalovanou uzavřel. Původní věřitel na základě předmětné smlouvy poskytl v hotovosti žalované 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a společně s tím zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok za dobu poskytnutí ve výši 15 693 Kč, odpovídající úrokové sazbě ve výši 12,75 % ročně, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 584 Kč, to vše formou 78 týdenních splátek po 573 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den , datum, . Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostala žalovaná do prodlení. Na svůj dluh žalovaná zaplatila 573 Kč, naposledy uhradila splátku dne , datum, . Od , datum, je neuhrazená jistina úročena smluvním úrokem 12,75 % ročně. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 50 162 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 19 427 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 20 735 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč (tj. součet postoupené smluvní pokuty ve výši 7 791,09 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 40 162,00 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. , datum, , do dne , datum, ), kapitalizovaných úroků ve výši 1 833,42 Kč (tj. úrok ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 19 427 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.032,06 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 19 427 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do , datum, ), úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 427 Kč od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 427 Kč od , datum, do zaplacení. Ač vyzvána, žalovaná na dluh ničeho dalšího neuhradila.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě ničeho nenamítala.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno do vlastních rukou tzv. fikcí (§ 49 o. s. ř).4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že byla původním věřitelem a žalovanou podepsána dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně se v ní zavázal poskytnout žalované 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku a společně s tím zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok za dobu poskytnutí ve výši 15 693 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 584 Kč, to vše formou 78 týdenních splátek po 573 Kč splatných ke konci splátkového období v trvání týdenním. Celkově měla žalovaná uhradit částku 47 663 Kč, úroková sazba činila 86 % ročně, RPSN 150,86 %. Žalovaná potvrdila převzetí 20 000 Kč v hotovosti podpisem smlouvy.6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná prohlásila a podepsala dne , datum, , že žije v nájemním bytě, má základní vzdělání, je svobodná, vyživuje dvě osoby, nemá auto, příjem má z ze zaměstnání na částečný úvazek jako prodavačka u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, právnická osoba, . ve výši , částka, , další příjmy domácnosti činí , částka, , interní splátky činí , částka, měsíčně, měsíční výdaje , částka, , nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nemá kreditní kartu, nemá bankovní účet. Příjem žalované byl dle karty klienta ověřen pracovní smlouvy na dobu neurčitou a výplatních pásek za březen a duben 20237. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem 573 Kč na dluh z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a způsob zápočtu této částky na úhradu jistiny, poplatků a úroků.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno oznámením odeslaným jí dne , datum, na adresu , adresa, .9. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne , datum, na adresu , adresa, .10. Žalobkyně navrženými a soudem provedenými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované a na základě žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna splácet poskytnutý úvěr. Soud vyzval při jednání žalobkyni dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby navrhla důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy, avšak žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla. Soud postrádal důkazní návrhy, že právní předchůdce žalobkyně ověřil příjmy žalované a její domácnosti, výdaje žalované, existující zadluženost a platební schopnost zejména na základě informací z veřejných a neveřejných registrů SOLUS, NRKI/BRKI, ISIR a CEE týkající se žalované.11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:12. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.).13. Původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o peněžité úročené zápůjčce (§ 2390 o. z. a násl.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel postupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).14. Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze jí poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).15. Bylo prokázáno, že žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 20 000 Kč a že žalovaná uhradila původnímu věřiteli 573 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnila více, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 19 427 Kč žalobkyni zapl