6 C 15/2026-25 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou, podanou k Okresnímu soudu v Liberci formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 24.7.2025, domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 15 382,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “) a žalovaným došlo dne 21.8.2008 k uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit Providentu i poplatek ve sjednané výši. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a sjednaného poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v týdenních splátkách ve sjednané výši, a to v hotovosti, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27.8.2009. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději dne 27.8.2009 má zaplatit celkovou dlužnou částku. Ode dne následujícího, tj. 28.8.2009, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a Provident měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Provident měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2024 postoupena se všemi právy s ní spojenými žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 9.10.2024. O postoupení pohledávky žalobkyni byl žalovaný informován písemným oznámením učiněným předchozím věřitelem. Od okamžiku oznámení byl žalovaný povinen hradit pohledávku žalobkyni jako novému věřiteli. Uvedla dále, že za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho a žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny ve výši 13 455,19 Kč, dlužného poplatku ve výši 1 927,45 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 24 982,93 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky ve výši 15 382,64 Kč od 22.7.2024 do 31.12.2024, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,00% ročně z částky ve výši 15 382,64 Kč od 1.1.2025 do 30.6.2025, zákonných úroků z prodlení z částky ve výši 15 382,64 Kč od 1.7.2025 do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 24.6.2025. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2 Usnesením ze dne 14.11.2025, č.j. 16 C 268/2025-13, Okresní soud v Liberci vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.3 Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:4 Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména na základě předžalobní upomínky ze dne 23.6.2025 obsahující i oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání ze dne 24.6.2025) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.5 Ze smlouvy o půjčce ze dne 21.8.2008 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, Předmětem smlouvy bylo poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč, a to převzetím v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 10 440 Kč. Půjčka měla být ze strany žalovaného splacena ve formě 53 týdenních splátek po 480 Kč. Čl. 5 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce stanoví, že zákazník a Provident se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky.6 Z výzvy k plnění ze dne 23.6.2025 soud zjistil, že touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 42 001,80 Kč, a to nejpozději do 8.7.2025. Předložen byl dále doklad o odeslání zásilky dne 24.6.2025.7 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.8 Soud ve věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a dále zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.9 Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. v tomto případě smlouvy o půjčce, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, byla explicitně zakotvena teprve do zákona č. 257/2016 Sb., a to novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29. 5. 2022, zatímco posuzovaná smlouva byla uzavřena již 21.8.2008 za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., jenž zkoumání úvěruschopnosti u spotřebitele výslovně nezakotvoval. Soud však vychází z názoru, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebylo následně stanoveno jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť má předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. a je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Z uvedeného plyne, že i za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb. měl poskytovatel úvěru řádně zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít problém svůj úvěr splácet. Soud má za to, že se nejedná o požadavek nepřiměřený, neboť skutečnost, zda je splácení dluhu v daném případě reálné, lze, i vzhledem ke shora naznačeným dopadům, považovat za výchozí zásadu, bez ohledu na zakotvení této povinnosti v příslušném zákoně (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019).10 Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vyložit tak, že má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.11 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud k této otázce postrádá jakákoliv tvrzení či důkazní návrhy.12 Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).13 Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o půjčce ze dne 21.8.2008 neplatná.14 Protože bylo prokázáno, že žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy čerpal částku ve výši 15 000 Kč, zabýval se soud posouzením nároku i z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně, které by byl žalovaný ve smyslu § 451 obč. zák. povinen žalobkyni vydat.15 Soud však při vyhodnocení smlouvy o půjčce ze dne 21.8.2008 jako neplatné nemohl žalobkyni přiznat žalovaný nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně, neboť žalobkyně netvrdila, v jaké výši žalovaný na poskytnutý úvěr plnil. Ze samotných žalobních tvrzení je přitom zřejmé, že k částečnému plnění