217 C 133/2018 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 483 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2018 do zaplacení s poukazem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9. 10. 2017 uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků smlouva o revolvingovém úvěru č. [částka], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaná se je zavázala vrátit včetně smluveného úroku ve výši 20 % měsíčně, v případě zesplatnění úvěru ve výši 15 % ročně, dále poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny za podmínek uvedených ve smlouvě v pravidelných splátkách s minimální splátkou ve výši 1/3 dlužné částky, nejméně 300 Kč. Pro případ prodlení se splacením dluhu či jeho části se žalovaná zavázala hradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, po dobu prvních 90 dní prodlení. Žalovaná čerpala celkem částku 2000 Kč, nezaplatila nic. Ve smlouvě byla sjednána splatnost celého dluhu v případě, že se žalovaná dostane do prodlení po dobu delší než 60 dní. Dle čl. 6 smlouvy se dluh stal splatným v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením, žalovaný je v prodlení od 1. 2. 2018. Žalovaný dluh nezaplatil ani k předžalobní upomínce žalobkyně. 2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz, neboť pouze ze žalobních tvrzení nebylo možné učinit závěr o důvodnosti žaloby v celém rozsahu. 3. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115 a) o.s.ř. na základě listin založených ve spise bez nařízení ústního jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný i přes poučení a výzvu soudu svůj nesouhlas nesdělil, soud tedy vyšel v souladu s poučením z toho, že také souhlasí. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 9. 10. 2017 ve spojení s výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena distančním způsobem smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 4000 Kč, žalovaný se zavázal za dobu od právního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení platit úrok ve výši 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně, pro případ zesplatnění úvěru poté od prvního dne splatnosti celého dluhu ve výši 15 % ročně. Z čl. 5 smlouvy bylo zjištěno ujednání o povinnosti zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. Z čl. 6 bylo shledáno, že pro případ prodlení žalované se splacením dluhu či jeho části, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních devadesáti dní prodlení, a to opakovaně. Z čl. 6 soud doložil ujednání stran o splatnosti celého úvěru v případě prodlení se splácením po dobu delší než 60 dní. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaným ve výši 4000 Kč dne 9. 10. 2017, výpisy k revolvingovému úvěru bylo zjištěno, že žalovanému bylo účtováno na poplatku za čerpání úvěru celkem 800 Kč a dále také 20% měsíční úrok celkem ve výši 2320 Kč, dále smluvní pokuta za prodlení 3 x 121 Kč. Taktéž bylo výpisem doloženo, že žalovaný na úvěr neplatil. Z předžalobní upomínky v návaznosti na poštovní podací arch a smlouvu o revolvingovém úvěru bylo doloženo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ještě před podáním žaloby, výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného, neboť byla zasílána na adresu jeho trvalého pobytu. 5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla revolvingový úvěr ve výši úvěrového limitu 4000 Kč, finanční prostředky v částce 4000 Kč žalovaný také dne 9. 10. 2017 čerpal. Ačkoliv se žalovaný zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách tak, jak shora uvedeno, svou povinnost nesplnil, nezaplatil ničeho. Dle čl. 6 smlouvy se stal zůstatek dluhu splatným uplynutím 60 dnů od nezaplacené splátky za listopad, tj. dnem 31. 1. 2018. Soud proto uložil žalovanému podle § 2395 občanského zákoníku v návaznosti na smlouvu zaplatit dlužnou jistinu a poplatek za čerpání ve výši 4800 Kč, když žalovaný nepřiměřenost výše poplatku nenamítal. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku ve spojení s čl. 6 smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu v důsledku prodlení za každých započatých 30 dní ve výši 363 Kč. 7. Za nedůvodný soud pokládá nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 240 % ročně, v kapitalizované výši 2 320 Kč, neboť ujednání stran o povinnosti žalovaného hradit takto vysoký úrok soud pokládá za neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku Smluvní úrok byl ujednán výši 240 % ročně, a to v době, kdy banky v České republice uzavíraly typově obdobné smlouvy o úvěrech se smluveným úrokem od 13,9 % (např. [právnická osoba] do cca 27 %, např. [právnická osoba]), jak je soudu z úřední činnosti známo. Tento sjednaný úrok podstatně převyšuje obvyklou úrokovou mírů úvěrů sjednávaných v daném místě a čase bankovními subjekty (k interpretaci dobrých mravů srov. ustálenou judikaturu soudů, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 33 Cdo 2248/2009, 33 Cdo 4900/2010, k přiměřenosti smluveného úroku např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004). Soud proto nárok za smluvní úrok ve výši 2320 Kč zamítl, neboť má za to, že ujednání o povinnosti jej platit je absolutně neplatné, v terminologii nového občanského zákoníku se k němu nepřihlíží. Aplikace ustanovení § 1802 je nepřípadná, neboť v takovém případě by žalobkyně nenesla za své nepoctivé jednání ve spotřebitelském vztahu v rozporu s § [číslo] a § [číslo], potažmo § 588 občanského zákoníku žádnou újmu. Ustanovení § 1802 občanského zákoníku míří dle Krajského soudu v Praze (srovnej např. rozhodnutí sp. zn. 27 Co 445/2017 ze dne 15. 3. 2018) na případy nikoli neplatně či zdánlivě sjednaného úroku, ale na případy, kdy úrok (v případech, kdy mají být úroky plněny) nebyl ve smlouvě ujednán (tj. daný stav byl výsledkem jejich dohody) vůbec, čímž strany vyjádřily vůli uzavřít smlouvu i bez tohoto konkrétního ujednání, při současném vědomí úplatnosti smlouvy. 8. Za stavu, kdy žalobkyni vznikl ze smlouvy o revolvingovém úvěru platně nárok na zaplacení jistiny a poplatku ve výši 4800 Kč a smluvní pokuty v částce 363 Kč a žalovaný dle nerozporovaného tvrzení žaloby nezaplatil ničeho, tak soud zavázal žalovaného podle § 2395 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni částku 5 163 Kč a co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Protože žalovaný ve lhůtě splatnosti 31. 1. 2018 zesplatněný úvěr neuhradil, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., povinna zaplatit žalobkyni z dlužné jistiny úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 794 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 483 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 400 Kč, avšak dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů činí výše uvedenou částku 1000 Kč, soud proto podle § 2 odst. 1 písm. a) jmenovaného zákona uložil žalobkyni povinnost k doplatku.