219 C 203/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (právní předchůdkyní žalobkyně). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalované ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], s termínem splatnosti do [datum] Žalovaný zápůjčku obdržel předáním v hotovosti. Žalovaný však žalobkyni nic nevrátil. Na žalobkyni byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Na žalobkyni byla smlouva následně postoupena dle ust. § 1879 a násl. o.z. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě vyhověl. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 9. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.