14 C 37/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení příspěvku na domácnost za období od [datum] do [datum]. Uvedla zejména, že žalovaný na společnou domácnost ničím nepřispíval a žalobkyni (svou tehdejší manželku) i společné děti opustil v únoru 2016. Žalovaný a jeho rodiče na žalobkyni vyvíjeli psychický nátlak, aby dosavadní domácnost v bytě ve vlastnictví rodičů žalovaného i s dětmi opustila, přičemž žalobkyně nikdy nedostala nabídku odstupného či jiného bydlení. Žalobkyně hradila náklady spojené s bydlením a nikdy jí nebyla vrácena částka [částka], kterou do manželství vnesla. V důsledku jednání žalovaného a jeho rodičů byla donucena odstěhovat se z [obec] k matce na vesnici, kde s dětmi žila ve stísněných poměrech. V důsledku jednání žalovaného byla žalobkyně do [datum] zcela bez příjmů (do konce října 2015 pobírala rodičovský příspěvek), od prosince 2015 pobírala mzdu ze zaměstnání, avšak na jaře žalovaný začal snižovat výživné na děti, což vedlo k nejistotě, zda bude moci hradit nájemné. Uvedené ilustruje nemorální a bezcitný přístup žalovaného, který svévolně opustil rodinnou domácnost a odmítal se vrátit či jakkoli pomoci. Je tak namístě, aby žalovaný byl povinen k úhradě příspěvku na bydlení v částce [částka] měsíčně od [datum] do [datum] a v částce [částka] měsíčně od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný uvedl, že uplatněný nárok neuznává ani zčásti, a navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že s ohledem na nedostatečná žalobní tvrzení se k věci není možné vyjádřit. Žalobkyně nijak nespecifikuje, jak k požadovaným částkám dospěla. Přestože není možné reagovat na absentující tvrzením žalobkyně, nelze dle názoru žalovaného v žádném případě požadovat příspěvek ve zvýšené výši od [datum] s ohledem na dědictví, které žalovaný nabyl na základě usnesení Okresního soudu v Kladně (až) ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 31 D 200/2017. Rovněž nelze předmětný příspěvek žádat od [datum], když k ukončení společné domácnosti účastníků došlo dle tvrzení žalobkyně dne [datum]. Dne [datum] účastníci formou notářského zápisu uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu spočívající v režimu oddělených jmění, která nabyla účinnosti téhož dne. 3. Provedeným dokazováním sodu ve věci učinil tato skutková zjištění: 4. Z notářského zápisu Mgr. [jméno] [příjmení], notáře v [obec], ze dne [datum], NZ 65/ 2016, N 64/2016, bylo zjištěno, že účastníci si uvedeného dne před notářem ujednali manželský majetkový režim odlišný od režimu zákonného a spočívající v režimu oddělených jmění tak, že vše, co má majetkovou hodnotu a bude nabyto ode dne uzavření této smlouvy některým z manželů či oběma z nich za trvání manželství, bude náležet do výlučného jmění toho z manželů, který věc svým jménem nabyl, případně do podílového spoluvlastnictví manželů, nikoli tedy do společného jmění. Totéž platí o částkách výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti a dále pak o zisku a pohledávkách z výhradního majetku každého z manželů. Dluhy převzaté ode dne uzavření této smlouvy některým z manželů za trvání manželství budou náležet do výlučného jmění toho z manželů, který je svým jménem převzal, nikoli tedy do společného jmění manželů. Ve smyslu § 716 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se pak manželé nijak nedohodli na právech a povinnostech týkajících se již existujícího společného jmění, resp. tyto povinnosti a práva nijak neupravují, tudíž není potřeba provést likvidaci dosud společných povinností a práv ve smyslu § 736 občanského zákoníku Smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu, tedy dnem [datum]. Notářský zápis dále obsahuje doložku o tom, že byly splněny veškeré předpoklady pro jeho sepsání a jeho obsah je v souladu s právními předpisy. 5. Z úřední činnosti je soudu známo, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 4. 2018, č. j. 19 C 59/2016-35, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, č. j. 26 Co 198/2018-58, který nabyl právní moci dne [datum]. 6. Návrhu žalovaného na provedení důkazu lékařskou zprávou o jeho zdravotním stavu soud pro nadbytečnost nevyhověl. 7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle § 690 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“) ,dle něhož každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy. 8. Dle § 691 odst. 2 o.z. žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů. 9. Dle § 697 odst. 1 a 2 o.z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. 10. Dle § 760 o.z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. 11. Dle § 922 odst. 1 o.z. lze výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. 12. Dle § 82 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. 13. Soud po provedeném dokazování nárok žalobkyně za období od [datum] do [datum] posoudil jako výživné mezi manžely a za den [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, jako výživné rozvedeného manžela. Na institut vyživovací povinnosti je nutno pohlížet jako na součást širšího komplexu majetkových, finančních i obdobných materiálních vztahů v rodině, do nějž nepochybně náleží i požadovaný příspěvek na domácnost. Uvádí-li zákonné ustanovení, že manžel přispívá či je povinen přispívat na rodinnou domácnost, nezakládá to automaticky nárok druhého manžela na takové (finančně vyjádřené) plnění, kterého by se nadto bylo možné domoci před soudem. Uvedené se podává především ze systematického i logického výkladu občanského zákoníku, jehož ust. § 690 upravuje poměry spolužijících manželů a ust. § 691 naopak vztahy mezi manžely žijícími odděleně. Především v situaci, kdy manželé žijí společně, tedy vedou jednu rodinnou domácnost, je logicky i pojmově vyloučeno, aby soudní rozhodnutí suplovalo jejich vzájemná práva i povinnosti, namnoze ryze osobního charakteru, na což zákon pamatuje právě formulací, že poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy. Je tedy patrný akcent na skutečnost, že vedení společné (rodinné) domácnost představuje úzké ekonomické společenství, které soudní rozhodnutí nemůže suplovat, což se v praxi projevuje mj. nemožností přiznat výživné za dobu vedení takové (společné) domácnosti. Nelze tedy rozumně dospět k jinému závěru, než že žalobkyní prezentované nároky představují výživné mezi (rozvedenými) manžely (srov. např. Občanský zákoník: komentář. [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR) – komentář k ust. § 690 a násl. o.z.). 14. Pro vyživovací povinnost mezi (rozvedenými) manžely přitom platí obecná ustanovení o výživném (§ 697 o.z.), pročež nelze odhlížet od toho, že výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 o.z.). Protože se žalobkyně žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá placení výživného za období od [datum] do [datum], není žaloba důvodná. Na základě uvedeného je dále nadbytečné posuzovat (další) žalobní tvrzení či argumentaci, neboť uplatněný nárok není po právu již ze své podstaty (nemůže být přiznán zpětně). Soud proto žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž měl v řízení plný úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za 3 úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu). Ke každému z úkonů právní služby se p