20 C 31/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobce odůvodnil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 1 500 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do konce října 2019. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobce se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 1 000 000 Kč a zákonného úroku z částky 1 000 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 300 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 200 000 Kč od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se k nároku žalobce vyjádřil tak, že jej v plném rozsahu neuznává. Především uvedl, že žádné plnění od žalobce neobdržel, nepodepsal žádnou listinu, kde by potvrdil převzetí peněz. Dle žalovaného je na žalobci, aby prokázal převzetí peněz. Účet, na který byly prostředky zaslány, není ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný rovněž sporoval pravost listiny, ze které má plynout potvrzení. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Z výslechu žalobce má soud za zjištěné, že v březnu 2019 žalobce a žalovaný uzavřely dohodu, podle které mu žalobce poskytl 1 500 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal částku vrátit na požádání. Žalovaný zaslal žalobci číslo účtu, na který bylo třeba částku poslat. Žalovaný na výzvu žalobce částku nevrátil a tak bylo sepsáno potvrzení s datem splatnosti v říjnu 2019, což žalovaný podepsal osobně. Poté žalovaný uhradil dohromady 500 000 Kč, žalobce si přesně nepamatuje, zda platba proběhla v lednu či březnu, druhá proběhla dva měsíce potom, žalovaný mu tuto skutečnost volal. Takto již jednou žalovanému půjčoval, vše proběhlo v pořádku, nevěděl, na co přesně půjčuje, zřejmě na obchodování, nezná společnosti žalovaného. 4. Z úředního záznamu ze dne [datum] soud zjistil, že toho dne žalovaný podával vysvětlení před orgánem činným v trestním řízení. Uvedl, že žalobce požádal o půjčku v březnu 2019 s tím, že ji vrátí do října 2019. Peníze byly poslány na účet jeho firmy [právnická osoba], potřeboval je pro podnikání. V říjnu nemohl peníze vrátit a tak byla sepsána dohoda. Dne [datum] vložil hotovostně do banky částku 300 000 Kč a [datum] zaslal částku 300 000 Kč z účtu své společnosti [právnická osoba] 5. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] zaslal převodem na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 1 500 000 Kč. Dne [datum] byla na účet žalobce vložena částka 300 000 Kč, dne [datum] částka 200 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na jméno [anonymizováno] s poznámkou„ [celé jméno žalovaného] – vraceni pujcky“. 6. Z faktury ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobce uhradil částku 500 Kč za překlad jednostranného rukopisu. 7. Z potvrzení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil zapůjčení částky 1 500 000 Kč od žalobce, které byly převedeny skrze účet jeho společnosti dne [datum]. Žalovaný se zavázal prostředky vrátit do října 2019. 8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podací stvrzenky bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu. 9. Návrh na provedení důkazu výslechem žalovaného, manželky žalovaného a manželky žalobce, jakož i návrh důkazu na odborné zkoumání podpisu žalovaného k prokázání či vyvracení uzavření zápůjčky mezi stranami soud zamítl, jelikož evidenci prokazované skutečnosti má soud za dostatečně vyvrácenou či prokázanou. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce dne [datum] uzavřel s žalovaným dohodu, podle níž se zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 1 500 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit na požádání. Příslušná částka byla poukázána na účet uvedený žalovaným téhož dne. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vrácení, přičemž následně strany sepsaly potvrzení o zapůjčení prostředků s datem splatnosti do října 2019. Žalovaný uhradil částku 300 000 Kč dne [datum] a částku 200 000 Kč dne [datum]. Dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu. 11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Vzhledem k tomu, že účastníci jsou občani Vietnamské socialistické republiky, zabýval se soud svou pravomocí z pohledu mezinárodního práva. Pro posouzení uvedené otázky v rámci členských státu Evropské unie je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis), u něhož je dána teritoriální působnost (věc rozhodována na území EU), časová působnost (řízení bylo zahájeno po [datum]) i věcná působnost (jde o spor ze smlouvy o zápůjčce). Faktické bydliště žalovaného nebylo zjištěno, přičemž příslušnost je dána dle čl. 7, neboť služby byly poskytnuty na území České republiky. S ohledem na absenci mezinárodní bilaterální úpravy rozhodného práva, soud vycházel ze zákona č. 91/2012 Sb. §87 odst. 1 podle kterého, se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. V dané věci došlo ke sjednání i poskytnutí prostředků na území České republiky a je tedy třeba aplikovat českou právní úpravu. Na danou věc soud aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění k datu právního jednání. 12. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobce a žalovaného je smlouvou o zápůjčce podle ust. §2390 a násl. o. z. Soud uvěřil výpovědi žalobce, neboť ta se shodovala s dalšími důkazy, zejména výpisy z účtu a potvrzením ze dne [datum] a konečně i s úředním záznamem o podaném vysvětlení, kde žalovaný sám rekapituloval zapůjčení prostředků včetně částečného zaplacení. Naopak byla vyvrácena obrana žalovaného spočívající v tom, že si prostředky nepůjčil, popř. že byly zaslány jiné osobě. Jak z potvrzení, jehož pravost v úředním záznamu potvrdil sám žalovaný, tak z úředního záznamu neplyne žádná okolnost vedoucí k závěru o tom, že žalobce měl úmysl uzavřít dohodu s jiným subjektem, popř. že by snad k tomu směřovala vůle stran. Výpověď žalobce je v tomto věrohodná, přičemž na uzavření dohody mezi stranami neměla vliv ani dohoda o platebním místu (účet společnosti žalovaného) ani povědomí žalobce o tom, že prostředky žalovaný nejspíše použije na podnikání. Sám žalovaný v úředním záznamu hovoří v tom smyslu, že dohoda byla uzavřena mezi ním a žalobcem. Průkaznost, provázanost a věrohodnost provedených důkazů pak vedla soud v souladu s hospodárností v řízení k ukončení dokazování, neboť výslech žalovaného by nemohl přinést jiného hodnocení již provedených důkazů, nadto se žalovaný opakovaně k jednání nedostavil (ač jej vlastní zástupce navrhl k výslechu), k druhému jednání nedoložil řádnost omluvy a soud v tomto jednání spatřuje pouze další snahu oddálit rozhodnutí soudu a výkon spravedlnosti. Bylo tedy prokázáno, že podle dohody stran žalobce přenechal k dočasnému užívání částku 1 500 000 Kč, přičemž následně se dohodly strany na splatnosti do konce října 2019. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalovaného vůči žalobci platně vznikly a dospěly, přičemž dosud byla vrácena pouze částka celkem 500 000 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobci uhradit. 15. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním od [datum] a následně [datum] uhradil částku 300 000 Kč a dne [datum] částku 200 000 Kč. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch žalobce, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 100 751,68 Kč Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 50 000 Kč, z účelně vynaložených nákladů na předklad listiny v řízení ve výši 500 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč