207 C 169/2021-22 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako úhrady televizního poplatku ve výši [částka] měsíčně od července 2018 do srpna 2020, jejž žalovaný jako vlastník televizního přijímače neuhradil, případné platby byly započteny na úhradu starších dluhů. Dluh v celkové výši [částka] vznikl celkem za 26 měsíců. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, protože se jej však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, byl platební rozkaz zrušen. Zároveň soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval oba účastníky ke sdělení, zda souhlasí, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, pouze na základě provedených listinných důkazů. Současně je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě 10 dnů nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, marně jim uplynula stanovená lhůta, došlo tedy k fikci souhlasu s rozhodnutím bez jednání a soud postupem podle § 115a o. s. ř. takto skutečně rozhodl. 3. Soud vzal především z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum] za prokázaný skutkový stav, podle něhož měl žalovaný od července 1995 přihlášen k poplatkům televizní přijímač, který odhlášen nebyl, žalovaný nezaplatil poplatek za období 26 měsíců vždy ve výši [částka] měsíčně, a to ani přes upomínky ze dne [datum] a [datum], tyto byly dle dodejek odeslány na adresu evidovaného bydliště. 4. Soud postupoval podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a obecných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tj. právních předpisů účinných v době porušení zákonné povinnosti, aktuální výše úroku z prodlení se řídí vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle § 3 odst. 2 citovaného zákona poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Protože žalobkyně prokázala, že žalovaný od července 1995 drží či vlastní televizní přijímač způsobilý k příjmu televizního signálu a poplatky za výše uvedené období nezaplatil, což žalovaný ani nerozporoval, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný je povinen uhradit [částka] jako neuhrazený televizní poplatek za měsíce shora označené, a to spolu s úrokem z prodlení ve smyslu § 1968 a 1970 o. z. O výši úroku z prodlení bylo rozhodnuto ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž nic nebrání vyčíslení úroků z prodlení absolutní částkou, jak byla uvedena. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] DPH bylo přiznáno podle § 137 odst. 3 o. s. ř. poté, co zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně. O splatnosti nákladů k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.