210 C 173/2020-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel původní věřitel – [právnická osoba] - se žalovanou smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byla částka [částka]. Žalovaná částku nesplatila, původní věřitel pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni a žalobkyně uvedenou částku nyní po žalované soudně vymáhá, když žalovaná nereagovala na předžalobní upomínku – přitom oznámení o postoupení pohledávky jí bylo doručeno. Uvedla dále, že kromě částky [částka] žalovaná ničeho jiného nežádá. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se ani jedna sporná strana nedostavila, ačkoliv obě měly doručení řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v jejich nepřítomnosti, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Výpisem z obchodního rejstříku a smlouvou o postoupení pohledávky byla prokázána právní subjektivita i aktivní legitimace k podání žaloby u žalobkyně. 4. Ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi původním věřitelem – [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] vzal soud za prokázané, že smlouva zní na poskytnutí úvěru ve výši [částka], s tím, že úrok z úvěru bude zahrnut do poplatku za poskytnutí úroku – o žádné konkrétní výši poplatku za poskytnutí úvěru však není ani ve smlouvě ani v připojených obchodních podmínkách, tvořících součást smlouvy, žádná zmínka. Ve smlouvě není uvedeno, že by smlouva – byť se jedná o smlouvu o úvěru – byla smlouvou bezúročnou. Z předžalobní výzvy, adresované žalovanému, bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývá k úhradě dlužné částky. 5. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázanou žádnou další skutečnost. 6. V projednávané věci byl dle názoru soudu v žalobě vymezen skutek (předmět řízení) tak, aby se žaloba stala pro jednatel, nebyl dán původ k postupu podle § 43 o. s. ř. Z obsahu žaloby soud zjistil, že žalobkyně vymezila, čeho se domáhá (zaplacení částky [částka] s příslušenstvím) a skutkový děj popsala tak, že z něj plyne jak konkrétní okruh osob (žalobkyně a žalovaná), tak i konkrétní důvod nároku (smlouva o úvěru) a časový údaj (den [datum]) - v tomto směru je skutkový děj nezaměnitelný. Proto byla žaloba dostatečným podkladem pro nařízení jednání. Neznamená to však, že žaloba netrpěla vadami, které projednání věci nebrání. Takové vady soud v žalobě shledal; spočívaly v nedostatečném tvrzení žalobkyně ohledně výše částky, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal - není zřejmé, zda se jedná o částku, která byla žalované fakticky poskytnuta nebo zda se jedná o částku, do níž byl zahrnut i žalované nevyplacený poplatek za poskytnutí úvěru a pokud ano, v jaké výši –není tím pádem ani zřejmé, zda žalovaná neplnila vůbec nebo zda alespoň zčásti plnila, avšak plnění bylo započteno právě na úhradu poplatků za poskytnutí úvěru. Nebylo ani tvrzeno a prokazováno, že byla zkoumána úvěryschopnost žalované původním věřitelem, když tato povinnost je dána zákonem o spotřebitelském úvěru od [datum]. Splnění povinnosti tvrzení, jak naznačeno, je přitom nezbytné z hlediska možnosti soudu vyhodnotit, zda je žalobní nárok důvodný po stránce hmotného práva. Nárok žalobkyně na dluh z titulu původního smluvního vztahu mezi žalovanou a původním věřitelem může být žalobkyni přiznán pouze za předpokladu platné smlouvy; v opačném případě, prokáže –li žalobkyně skutečné převzetí peněžních prostředků žalovanou, je možné vztah posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Posouzení věci podle ustanovení o bezdůvodném obohacení však připadá v úvahu pouze tehdy, je –li postaveno najisto, jak vysokou částku žalovaná od původního věřitele převzala (a tím se bezdůvodně obohatila) a jakou částku případně již uhradila – ať už původnímu věřiteli nebo žalobkyni. 7. Soud měl s ohledem na zjištěné vady žaloby, jak výše uvedeno, v úmyslu poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o její povinnosti tvrdit a označit důkazy k prokázání žalobních tvrzení, jak výše uvedeno. Žalobkyně se však k jednání nedostavila a ani nepožádala – z důležitých důvodů - o odročení jednání. Jestliže se tedy rozhodla jednání nezúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být ve výše uvedeném směru poučena. Těchto okolností si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, kdy je právně zastoupena. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o.s.ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který nese odpovědnost za to, že se mu příslušného poučení nedostane. Taktomu bylo i v posuzovaném případě. 8. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní k prokázání důvodnosti požadovaného nároku. Neprokázala, že by původní věřitel uzavřel se žalovanou řádnou, tedy v souladu s hmotným právem, řádnou smlouvu o úvěru s transparentně uvedenou výší úroku z úvěru, když úrok je pojmovým znakem smlouvy o úvěru. Nebylo ani možné uzavřít, v jaké výši případně došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, když vzhledem k neurčitosti smlouvy nebylo možno dovodit, jak vysokou faktickou částku žalovaná vlastně od původního věřitele převzala. Proto nebylo možné ani posoudit, zda má její nárok oporu v hmotném právu - tyto skutečnosti ostatně žalobkyně ani netvrdila. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, podle něhož žalobkyně neprokázala důvodnost svého nároku tím, že neuvedla všechna potřebná tvrzení a neoznačila všechny potřebné důkazy. 9. Proto soud žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovanému náklady řízení nevznikly.