211 C 95/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná se dne [datum] na autobusové lince [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby na ní žalobkyně požadovala úhradu jízdného ([částka]) a přirážky k jízdnému ([částka]), což žalovaná nezaplatila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, taktéž se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené hlášenky kontrolora, smluvních přepravních podmínek a tarifu soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalované zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. 4. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je cestující povinen zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu. Výše přirážky podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka]. 5. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná cestovala veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využívala plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnila. Povinnost k zaplacení jízdného ([částka]) a přirážky ([částka]) jí tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (tj. ke dni následujícímu po kontrole). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu, a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka], a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představované částkou [částka], neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.