214 C 214/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný se dne [datum] na lince autobusu [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, což žalovaný nezaplatil. 2. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila svoji neúčast, souhlasila s projednáním věci v nepřítomnosti s tím, aby soud rozhodl na základě předložených listin. Pro případ uložení procesních povinností ze strany soudu požádala o poskytnutí přiměřené lhůty. Pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o. s. ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Žalobkyně do spisu založila zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], týkající se linky autobusu [číslo] dle něhož se žalovaný na výzvu neprokázal jízdním dokladem, zápis o provedené přepravní kontrole není opatřen podpisem cestujícího. 4. Vzhledem k tomu, že hlášenka kontrolora z předmětného dne nebyla opatřena podpisem cestujícího, tedy žalovaného, soud nevzal za prokázaný skutkový stav, že se žalovaný dne [datum] na lince autobusu [číslo] nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Soud proto ve věci nařídil jednání, při kterém měla být žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a navržení důkazů, které by její tvrzení prokázaly. Žalobkyně se však svojí neúčastí na jednání vyloučila z poučovací povinnosti soudu o možnosti uvést rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy k jejich prokázání ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Protože tohoto práva nevyužila, byl soud nucen rozhodnout na podkladě důkazů, které měl k dispozici a vyvodit závěry, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a k němu břemeno důkazní a rozhodl jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomu jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný měl ve věci úspěch, náklady řízení mu nevznikly.