217 C 177/2020-72 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení s poukazem na to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřena smlouva o úvěru, na základě které po prokázání totožnosti žalovaným uvedením generálií včetně čísla občanského průkazu byl žalovanému poskytnut a na bankovní účet označený žalovaným ve smlouvě vyplacen úvěr ve výši [částka]. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], což nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný na smlouvu ničeho nezaplatil, a to ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz pro neúčelnost. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil. 4. Soud rozhodl na základě níže provedených listinných důkazů.: 5. Výpis z obchodního rejstříku prokazuje právní osobnost žalobkyně. Z předložené smlouvy o úvěru č. B0009571120077016, včetně všeobecných smluvních podmínek smlouvy, které jsou její součástí (zejména čl. II.4, V., XIII.8 a XV.3) ve spojitosti s potvrzením [právnická osoba] o provedení platby ze dne [datum] bylo prokázáno, že [právnická osoba] a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které úvěrující dne [datum] poukázal na účet žalovaného částku [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do [datum] na úvěr ničeho nezaplatil, když opak ani netvrdil a nic takového se z obsahu spisu nepodává. Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne [datum] mezi úvěrujícím a žalobkyní ve spojení s oznámením úvěrujícího adresovaným žalovaným o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a změně platebního místa prokazují, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru za žalovaným byla postoupena podle § [číslo] a násl., zejména § 1882 občanského zákoníku žalobkyni, která je tak ve sporu aktivně legitimována. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 9. Po zhodnocení shora uvedených zjištění z listin soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla podle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný ve lhůtě splatnosti nezaplatil poskytnutou jistinu a smluvený úrok – poplatek za poskytnutí úvěru, který je svým ekonomickým účelem úplatou za dočasné přenechání peněz, tedy úrokem. Soud proto shledal žalobu co do jistiny ve výši [částka] a co do úroku do doby sjednané splatnosti ve výši [částka] (když žalovaný nenamítl rozpor výše poplatku – úroku z důvodu jeho výše s dobrými mravy a ve zjevném rozporu s dobrými mravy s ohledem na dopad platební povinnosti do majetkové sféry žalovaného tento úrok soud neshledává) za důvodný a podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost tyto částky žalobkyni zaplatit. 10. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti ve výši, jak uvedeno v I. výroku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků soudní poplatek doměřil.