217 C 204/2020-77 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný byl přihlášeným držitelem televizního přijímače, nedostál však své zákonné povinnosti zaplatit v plném rozsahu televizní poplatek za dobu od října 2017 do ledna 2020. K odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu žalobkyně rozvedla, že sice nerozporuje tvrzení žalovaného o tom, že hradil televizní poplatek prostřednictvím pronajímatele, nicméně poukázala na to, že žalovaný měl povinnost oznámit žalobkyni jakékoliv změny ohledně údajů o poplatníkovi a měl povinnost se odhlásit jako poplatník, jestliže dle svého názoru přestal mít povinnost platit televizní poplatek. V tomto směru žalobkyně zdůraznila, že žádnou odhlášku neeviduje, neeviduje ani změnu adresy pro doručování. Žalobkyně uzavírá, že žalovanému do doby odhlášení svědčí zákonná povinnost platit televizní poplatek. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz čj.: EPR [číslo] 2020 ze dne [datum], který byl ke včasnému odporu žalovaného v celém rozsahu zrušen. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel smlouvu o nájmu bytu s pronajímatelkou [jméno] [příjmení], na základě které má pronajat byt na adrese [adresa]. Podle nájemní smlouvy televizní poplatek od října 2017 platí prostřednictvím pronajímatelky. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný se v květnu 1995 zaevidoval jako poplatník televizního poplatku a z evidence poplatníka tohoto poplatku se neodhlásil. Spornou tak zůstala otázka, zda úhradou televizního poplatku prostřednictvím pronajímatele i bez nahlášení této změny žalobkyni žalovaný řádně splnil svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek. 4. Dne [datum] a dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákon ač. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, která se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce. 5. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy.: 6. Z předloženého potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo prokázáno, že žalovaný se od května 1995 zaevidoval jako poplatník televizního poplatku, v přihlášce uvedl své jméno, příjmení, datum narození a adresu bydliště [adresa]. Odhlášení není evidováno. 7. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení], narozenou [datum], jako pronajímatelkou a žalovaným jako nájemcem, a to čl. IV. bylo prokázáno, že žalovaný jako nájemce se zavazuje hradit zálohy na služby a koncesionářské poplatky za rozhlas a TV započtené do celkové výše předepsané platby ve výši [částka] spolu s nájemným. Výpisem z běžného účtu žalovaného ve spojení s nájemní smlouvou bylo prokázáno, že žalovaný pravidelně od října 2017 do ledna 2020 včetně platil nájemné a poplatky na služby včetně koncesionářských poplatků na účet označený v nájemní smlouvy vedený pro [jméno] [příjmení]. Z platebního dokladu SIPO za říjen 2017 až leden 2020, dále přihlašovacího údaje pro zřízení služby SIPO ze dne [datum], na jméno [jméno] [příjmení], původně adresou [adresa], poté změněno na [ulice a číslo], [obec], spojovací [číslo] bylo ve spojení s výpisem z účtu č.ú.: [bankovní účet] na jméno [jméno] [příjmení] prokázáno, že pronajímatelka prostřednictvím služby SIPO a shora uvedeného účtu televizní poplatek ve výši [částka] měsíčně v období od října 2017 do ledna 2020 včetně zaplatila. 8. Podle § 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen„ televizní přijímač”). Poplatníkem televizního poplatku je podle § 3 odst. 2 uvedeného zákona fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní, případně drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač. Každý poplatník má ohlašovací povinnost, za poplatníka se ale podle § 3 odst. 4 uvedeného zákona považuje i osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, ledaže písemným čestným prohlášením oznámí opak. 9. Podle § 7 odst. 2 uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 2 zákona poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popř. pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kde se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Podle § 8 odst. 3 a) zákona je poplatník povinen uvést jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu. Podle § 8 odst. 6 zákona je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Podle § 8 odst. 8 zákona je povinen se z evidence poplatníků rozhlasového a televizního poplatku odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2. 10. Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I Ú [číslo] ze dne [datum] se podává, že poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel zařízení schopného reprodukovat televizní vysílání a„ poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání; je přitom lhostejno, zdali poplatník hradí poplatek například převodem ze svého bankovního účtu nebo zda za něj technicky vlastní transfer poplatku provádí poplatníkem pověřený subjekt.“ 11. V souzeném případě dospěl soud k závěru, že žalovaný se v roce 1995 stal v souladu s ustanovením § 2 a § 3 zákona poplatníkem televizního poplatku. Jak prokazuje přihlášení poplatníka, v květnu 1995 se řádně jako poplatník zaevidoval. Zákonem předvídané skutečnosti, pro které by přestal být poplatníkem televizního poplatku (§ 3, § 4 odst. 1, § 5 odst. 2 zákona) v jeho případě nenastaly, když opak nebyl ani z jedné strany tvrzen. Žalovaný tak neměl žádný právní důvod pro odhlášení se z evidence poplatníků; povinnost platit televizní poplatek jej kontinuálně od roku 1995 stíhá. S ohledem na prokázanou skutečnost, že žalovaný od října 2017 do ledna 2020 hradil televizní poplatek v souladu se smlouvou o nájmu pronajímatelce a ta jej prostřednictvím bezhotovostní platby SIPO placené převodem z účtu svého manžela platila prostřednictvím žalobkyní pověřeného subjektem – České pošty s.p. žalobkyni, soud uzavřel, že žalovaný svou povinnost platit televizní poplatek jako veřejnoprávní platbu za žalované období splnil. V souladu s nálezem Ústavního soudu se okresní soud domnívá, že poplatník se může dohodnout s jinou osobou, že jejím prostřednictvím bude plnit svou poplatkovou povinnost vůči žalobkyni. Ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zákaz smluvního zmocnění pro faktickou úhradu prostřednictvím třetího pro poplatníka neplyne. Dle základního ústavního principu právní regulace, čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.), že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, tak byl způsob faktické úhrady poplatku ponechán na volnosti žalovaného. Zbývá ještě objasnit, zda platbou prostřednictvím třetí osoby je poplatková povinnosti splněna i za situace, kdy poplatník – žalovaný, změnu způsobu úhrady žalobkyni neoznámil. Vzhledem k zákonné úpravě evidence poplatníků nepodnikajících fyzických osob, která jim ukládá povinnost oznámit žalobkyni pouze jména a příjmení poplatníků a místo jejich trvalého pobytu a změny v těchto skutečnostech (§ 8 odst. 3 písm. a) a § 8 odst. 6 zákona), soud dospívá k závěru, že nebylo povinností žalovaného oznámit žalobkyni změnu způsobu platby poplatku. Z přihlášení poplatníka do evidence, jako i z nájemní smlouvy a z výpisu z centrální evidence obyvatel, který je obsahem spisu, bylo prokázáno, že od května 1995 v evidovaných údajích žalovaného k žádné změněn nedošlo. Jestliže žalovaný neplatil poplatek přímo prostřednictvím původně jím sjednané platby SIPO, byl žalovaný samozřejmě při nastalých pochybnostech nucen realizaci plateb jiným způsobem prokázat, což v projednávaném případě učinil. 12. Žaloba byla proto jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za stavu, kdy úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.