220 C 221/2020-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne [datum] žalovaný dvakrát cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, ačkoli neměl platný jízdní doklad, čímž mu vznikla povinnost uhradit nejen jízdné ale také přirážku k jízdnému určenou smluvními přepravními podmínkami Pražské integrované dopravy (dále jen„ SSP PID“). Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný dne [datum] v 13:17 cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (tramvaj [číslo]), přičemž na výzvu osoby pověřené ke kontrole jízdních dokladů se neprokázal jízdní dokladem. Zápis o provedené kontrole z téhož dne žalovaný podepsal. Přirážka k jízdnému stanovená SSP PID činí [částka]. 4. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tvrzení ze kterých plyne nárok na přiznání částky [částka] z titulu opakované černé jízdy téhož dne. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 266/1994 Sb. o drahách (dále jen„ z. o. d.“) ve znění účinném ke dni přepravy žalovaného. 6. Podle ust. § 2550 o. z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) z. o. d. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování 6i) a číslo osobního dokladu. Dle odstavce 6 citovaného ustanovení výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše [částka]. 8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je částečně důvodný. V řízení bylo bez pochyb zjištěno, že žalovaný vstoupil do dopravního prostředku a vznikl mu tak závazek zaplatit jízdné. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se na výzvu pověřené osoby nemohl prokázat platným jízdním dokladem, porušil přepravní podmínky a vznikla mu též povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle platných smluvních přepravních podmínek dopravce. K zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému byl žalovaný vyzván na místě, a tedy následující den se dostal do prodlení se zaplacením peněžité částky ve smyslu ust. § 1970 o. z., zákonný úrok z prodlení byl stanoven v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala plnění ve stejné výši dvakrát s odůvodněním, že žalovaný využil služby žalobkyně téhož dne dvakrát. Toto ovšem prokázáno nebylo, z listin plyne závěr, že žalovaný cestoval předmětným dopravním prostředkem pouze jednou a v druhém případě došlo k převzetí dluhu. K doplnění rozhodných tvrzení chtěl soud poučit žalobkyni na jednání, ta se ovšem nedostavila. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě vyhověl v rozsahu jedné jízdy. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je u obou účastníků v zásadě shodný a lze tedy spravedlivě požadovat po účastnících, aby si každý nesl své náklady sám. Při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu.