207 C 47/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako úhrady televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně od října 2020 do září 2021, jež žalovaná jako držitel televizního přijímače neuhradila, případné platby byly započteny na úhradu starších dluhů. Dluh v celkové výši 1 620 Kč vznikl celkem za 12 měsíců. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, protože se jej však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, byl platební rozkaz zrušen. Zároveň soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval oba účastníky ke sdělení, zda souhlasí, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, pouze na základě provedených listinných důkazů. Současně je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě 10 dnů nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, marně jim uplynula stanovená lhůta, došlo tedy k fikci souhlasu s rozhodnutím bez jednání a soud postupem podle § 115a o. s. ř. takto skutečně rozhodl. 3. Soud vzal především z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 23. 11. 2021 za prokázaný skutkový stav, podle něhož měla žalovaná od listopadu 2018 přihlášen k poplatkům televizní přijímač, který odhlášen nebyl, žalovaná nezaplatila poplatek za období 12 měsíců vždy ve výši 135 Kč měsíčně, a to ani přes upomínku ze dne 1. 10. 2021 odeslanou žalované dle dodejky na adresu trvalého pobytu s tím, že zásilka byla pro nezastižení adresáta uložena a po marném uplynutí úložní doby vložena do schránky nebo dodána jiným způsobem dne 20. 10. 2021. 4. Soud postupoval podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a obecných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tj. právních předpisů účinných v době porušení zákonné povinnosti, aktuální výše úroku z prodlení se řídí vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek se platí za zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle § 3 odst. 2 citovaného zákona poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Protože žalobkyně prokázala, že žalovaná od listopadu 2018 drží či vlastní televizní přijímač způsobilý k příjmu televizního signálu a poplatky za výše uvedené období nezaplatila, což žalovaná ani netvrdila, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaná je povinna uhradit 135 Kč jako neuhrazený televizní poplatek za měsíce shora označené, a to spolu s úrokem z prodlení ve smyslu § 1968 a 1970 o. z. O výši úroku z prodlení bylo rozhodnuto ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž nic nebrání vyčíslení úroků z prodlení absolutní částkou, jak byla uvedena. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 620 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, podání nebo návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč DPH bylo přiznáno podle § 137 odst. 3 o. s. ř. poté, co zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně. O splatnosti nákladů k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.