209 C 39/2022-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s tím, že žalovaný byl přihlášeným držitelem televizního přijímače, avšak svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek řádně každý měsíc neplnil. Za období měsíce ledna 2021 do září 2021 včetně dluží žalobkyni částku 1 215 Kč. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně založila do spisu přihlášení poplatníka, potvrzení České pošty, a.s., specifikaci výpočtu dlužné částky a kapitalizovaného úroku z prodlení, a výzvu k úhradě dluhu. 3. Okresní soud v Kladně na základě tvrzení a listin založených k důkazu vydal platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Protože se však platební rozkaz nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, byl tento zrušen. Účastníci poté ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), souhlasili, aby soud ve věci rozhodl na základě listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo zjištěno, že žalovaný je přihlášen jako poplatník televizních poplatků od srpna 2019, odhlášení není evidováno. V období měsíce ledna 2021 do září 2021 včetně žalovaný řádně každý měsíc neplatil televizní poplatky a dluží žalobkyni 1 215 Kč, když měsíční výše televizního poplatku v rozhodném období činila 135 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky, avšak žalovaný na výzvu žádným způsobem nereagoval. 5. Podle § 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Poplatníkem televizního poplatku je podle § 3 odst. 2 uvedeného zákona fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní, případně drží, nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač. Každý poplatník má ohlašovací povinnost, za poplatníka se ale podle § 3 odst. 4 uvedeného zákona považuje i osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, ledaže písemným čestným prohlášením oznámí opak. 6. Podle § 7 odst. 2 uvedeného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu, když žalovaný skutečně své povinnosti platit televizní poplatky neplnil řádně a vznikl mu tak dluh. Období, po které nebylo řádně placeno, i výši dlužné částky, žalobkyně v řízení řádně specifikovala a listinami doložila, ostatně důvod ani výši dluhu žalovaný žádným způsobem nesporoval. Soud tedy žalobě vyhověl s tím, že kromě jistiny žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný se do prodlení s placením peněžitého dluhu beze sporu dostal, a žalobkyně úroky z prodlení požadovala v zákonem stanovené výši. 8. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1, § 151 odst. 2 a § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala zaplacený soudní poplatek 400 Kč a dále náklady za právní zastoupení. Náklady za právní zastoupení byly žalobkyni přiznány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za dva úkony právní služby po 200 Kč, dvakrát paušál po 100 Kč plus 21% DPH. Celkem tak náklady byly přiznány ve výši 1 126 Kč O jejich splatnosti k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.