209 C 44/2022-73 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2021 mezi ní a [právnická osoba] Paribas Personal Finance na ni přešla pohledávka za žalovaným. Žalovaný s uvedenou společností dne 28. 7. 2020 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 429 455 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 8,69 % ročně v pravidelných 60. měsíčních splátkách ve výši 8 850 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických komunikací. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 379 821,78 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 675,83 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný na výzvu nereagoval. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, žádost o úvěr, akceptační dopis, výpis z úvěru, všeobecné obchodní podmínky, odstoupení od úvěrové smlouvy, rámcovou smlouvu, produktové obchodní podmínky, předžalobní výzvu, poštovní arch. 3. Soud ve věci nařídil na den 3. 10. 2022 první ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. K jednání se dostavila žalobkyně a dostavil se i žalovaný. Soud se pokusil vést oba účastníky ke smírnému vyřešení sporu. Žalobkyně na žalobu odkázala, žalovaný uvedl, že si žalobu nestačil celou přečíst a na jednání se řádně připravit. Přijel rovnou z Německa, kam jezdí za prací, všechno se na něho navalilo, měl úmrtí v rodině, přestal chodit do práce, nabral si řadu půjček, teď se snaží dát vše do pořádku. Neví, kolik dluží žalobkyni, ale v každém případě není schopen zaplatit dluh najednou. 4. Žalobkyně uvedla, že by žalovanému umožnila splátky, pokud by se však smírem zavázal splácet minimálně 7 700 Kč měsíčně s tím, že by však musel uznat celou žalovanou částku včetně požadovaného příslušenstvím. 5. Nato žalovaný uvedl, že s ohledem na svou osobní a zejména majetkovou a finanční situace teď nemůže bez rozmyšlení učinit tak závažné rozhodnutí. Potřeboval by si všem rozmyslet, propočítat, přečíst si žalobu. Žalovaný se omluvil, že k soudu skutečně přijel zcela nepřipraven. Požádal o odročení jednání a poskytnutí nějakého času na přípravu a rozmyšlení. 6. Soud na základě vzniklé procesní situace žádosti žalovaného vyhověl a jednání odročil s tím, že zároveň vyzval i žalobkyni ke zvážení uplatnění všech dílčích nároků v dalším řízení. Znovu vyzval účastníky, aby se i v mezidobí do dalšího jednání pokusili dospět ke smírnému řešení sporu. 7. Soud jednání odročil na den 7. 12. 2022. Žalobkyně dne 4. 10. 2022 zaslala do spisu písemné doplnění k otázce řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve vyjádření uvedla, že jeho právní předchůdkyně vycházela v tomto směru z údajů, které jí poskytl sám žalovaný. Ten uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 21 547 Kč. Tuto informaci si původní věřitel ověřil výpisem z běžného účtu žalovaného. [ulice] výdaje na domácnost byly vyčísleny žalovaným na 7 000 Kč, původní věřitel si informace o žalovaném zjišťoval také prostřednictvím bankovních registrů. Z těchto informací vyplynulo, že žalovaný měl ke dni uzavření úvěru i další úvěry, nicméně z žádných informací nevyplynulo, že by byl se splátkami těchto úvěrů v prodlení. 8. K písemnému doplnění žalobkyně založila do spisu listinu nazvanou jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o úvěr, listinu nazvanou jako údaje pro posouzení žádosti o klasický anebo revolvingový úvěr, informaci o bonitě klienta podle rodného čísla, výsledky zjišťování v registru SOLUS, výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020. 9. K jednání dne 7. 12. 2022 se již ani jedna ze stran sporu nedostavila, nikdo se neomluvil, nepožádal o odročení. Soud tedy jednal a dokazování dokončil v nepřítomnosti účastníků. 10. K důkazu soud provedl listiny, které do spisu založila žalobkyně. 11. Byť listiny nazvané jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dále Žádost/ Smlouva o klasickém úvěru [číslo] Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr nejsou účastníky smluvního vztahu podepsány, soud má za to (mimo jiné i z vyjádření žalovaného při prvním jednání před soudem), že smlouva o úvěru mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena byla a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 429 445 Kč. Z provedených důkazů – Odstoupení od úvěrové smlouvy, Smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení, vzal soud za prokázané, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení, původní věřitel úvěr zesplatnil a také že na žalobkyni přešlo právo pohledávky za žalovaným platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek. 12. Co však provedenými důkazy nebylo prokázáno, je skutečnost, že původní věřitel řádně zjišťoval a především vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného. Je pravda, že původní věřitel se touto otázkou zabýval, byť žalobkyně k žalobě nejdříve žádné důkazy v tomto směru nepředložila. Až k výzvě soudu pak žalobkyně založila listinu nazvanou jako údaje pro posouzení žádosti o klasický úvěr. V této listině je vyplněno, že žalovaný je svobodný, nežije ve společné domácnosti s vyživovanými dětmi a že bydlí u rodičů nebo dětí. Dále, že nastoupil v říjnu 2019 do zaměstnání k [právnická osoba] [obec], a že má příjmy 21 547 Kč měsíčně (ani tyto informace, které měl dle tvrzení žalobkyně uvést sám žalovaný, žalovaný nijak nepodepsal). Dalším podkladem pro zjišťování úvěruschopnosti žalovaného je tzv. Informace o bonitě klienta. I tento přehled žalobkyně zaslala spolu s doplněním. Z Informace však vyplývá, že původní věřitel svým dotazem zjistil, že žalovaný měl v roce 2016 v srpnu dva úvěry, v listopadu pět úvěru, v roce 2018 sedm úvěrů, v roce 2019 šest úvěrů, v roce 2020 pak nejprve šest poté čtyři úvěry. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, který zřejmě předložil při sjednávání úvěru, a to za obdob června 2020 (úvěrová smlouva byla uzavřena v červenci 2020) soud zjistil, že žalovaný měl na svém účtu k 1. 6. 2020 počáteční zůstatek záporný, a to – 19 738,67 Kč, a také na konci období, to je k 30. 6. 2020 měl konečný zůstatek záporný, a to – 17 803,29 Kč. Je pravda, že na tento účet žalovaného byla za uvedené období připsána částka celkem 110 270 Kč (kromě jiného mzda od zaměstnavatele 14 651 Kč a invalidní důchod 6 769 Kč). Odepsáno však bylo 108 334,62 Kč (kromě jiného na sedm půjček a také na výživné, alimenty). Tato zjištění korespondují s tím, co žalovaný uvedl před soudem při prvním jednání, tedy, že půjčka od právní předchůdkyně žalobkyně nebyla zdaleka jediná. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatn