209 C 49/2022-51 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 22. 7. 2021 uzavřela s žalovaným Úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že k uzavření smlouvy mezi ní a žalovaným došlo prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný prostřednictvím webových stránek požádal o poskytnutí úvěru, poskytl údaje o sobě, žalobkyně mu zaslala nabídku k uzavření smlouvy, prověřila jeho totožnost a posoudila jeho úvěruschopnost. K prověřování schopnosti úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že toto u žadatelů o úvěr provádí tak, že zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, činí dotazy prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, a prostřednictvím registru SOLUS. Dále činí dotazy na centrální evidenci exekucí a na insolvenční rejstřík. Podrobuje žadatele důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává jejich věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a další údaje. Teprve na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Žalobkyně uvedla, že schválená výše úvěru byla odeslána z jejího účtu na účet žalovaného dne 22. 7. 2021. Mezi účastníky smlouvy byly sjednány také další volitelné služby, a to poplatek za Bezpečnou splátku 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč. Úvěr byl splatný 23. 8. 2021, Žalovaný za trvání smlouvy ničeho nehradil a dostal se do prodlení, proto byl informován o výši dluhu a vyzván k jeho zaplacení. Účelně vynaložené náklady byly žalovaného účtovány dne 30. 8. 2021 ve výši 100 Kč a dne 25. 11. 2021 ve výši 100 Kč. V souladu se smlouvou byly žalovanému účtovány také sankce, a to jednorázová smluvní pokuta ve výši 120 Kč dne 5. 10. 2021. Celkovou dlužnou částku tvoří neuhrazená jistiny 4 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 132 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč, účelně vynaložené náklady 200 Kč a smluvní pokuta 120 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku. Ani na jejím základě žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaslal. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, předsmluvní informaci, úvěrovou smlouvu, předžalobní výzvu včetně podacího archu, výpis z bankovního účtu, opis výpisu proplacení smlouvy, splátkový kalendář, sazební poplatků a kopii dokladů žalovaného. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Soud jednal za jejich nepřítomnosti, dokazování provedl do spisu založenými listinami. 4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně skutečně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které zaslala na účet žalovaného částku 4 000 Kč. Účastníci si opravdu ve smlouvě dojednali i tvrzené poplatky včetně sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru žalovaná skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně k tomu během řízení nepředložila ani jeden jediný důkaz. Soud měl v úmyslu žalobkyni vyzvat k doplnění konkrétních tvrzení v tomto směru a zejména pak k doložení listinných důkazů (zpráv, potvrzení, výpisů aj.), avšak žalobkyně se k prvnímu jednání ve věci nedostavila, ač byla poučena o možných následcích takového jednání, a sama si tak možnost být soudem poučena a vyzvána k doplnění, vzala. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni v souvislosti s uzavřenou smlouvou cokoli uhradil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Ve smyslu výše uvedených ustanovení soud dospěl k závěru, že plnění z titulu tvrzené smlouvy o úvěru žalobkyni přiznat nelze, neboť na tuto smlouvu je třeba pohlížet jako na absolutně neplatnou. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně částku 4 000 Kč převzal, nebylo prokázáno, že by jí tuto částku (případně její část) vrátil. Tím se bezpochyby na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a je povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Soud proto uložil žalovanému povinnost částku 4 000 Kč žalobkyni uhradit včetně úroku z prodlení, neboť tím, že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno včas, k prodlení žalovaného došlo. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši. 11. Ve zbývající části soud však ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, kdy z celkových nákladů žalobkyně sestávajících se ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč, tří paušálů po 100 Kč plus 21 % DPH žalobkyni přiznal s ohledem na výsledek sporu pouze 74 % z nich, tj. částku 1 546 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. 13. Protože žalobkyně spolu s podáním žaloby nezaplatila soudní poplatek v plné výši, rozhodl soud o její povinnosti na soudní poplatek doplatit částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.