209 C 55/2022-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 18. 5. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které mu téhož dne zaslala na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 288 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 14. 9. 2020. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zaplatil na dluh celkem 17 598 Kč Touto částkou dle žalobkyně byla uhrazena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky (v žalobě podrobně rozepsané a vyčíslené v celkové výši 2 500 Kč), poplatek a také byla ponížena jistina. Zbývající dluh ke dni podání žaloby žalobkyně vyčíslila částkou 2 190 Kč bez bližší specifikace. Žalobkyně v žalobě ještě popsala, jak k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, a sice že zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté vyplnil formulář – žádost, kde zadal své osobní údaje a učinil tak návrh na uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost klienta, byly od něho vyžádány informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech. Tyto informace byly ověřeny na základě dokumentů od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poté byly údaje vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. V daném případě žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný podmínky pro poskytnutí zápůjčky splňuje. 2. K žalobě žalobkyně připojila Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o., výpisy z účtu žalobkyně, příkaz k úhradě, Smlouvu o zápůjčce, dodatek ke smlouvě o zápůjčce, upomínky, opakované výzvy k úhradě, výzvu před podáním žaloby, podací lístek. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal oba účastníky. Žalobkyně se prostřednictvím své právní zástupkyně omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Navrhla, aby soud případně k důkazu vyžádal vyjádření bankovního ústavu, který vede bankovní účet, na který byla žalobkyní poukázána jistina, stran prokázání výplaty jistiny žalovanému. Žalovaný se k jednání dostavil osobně. Soud v řízení provedl dokazování listinami, které do spisu založila žalobkyně a žalovaného vyslechl jako účastníka řízení. 4. Ze smlouvy o zápůjčce datované dnem 18. 5. 2020 uzavřené mezi účastníky soud zjistil, že věřitel (žalobkyně) se touto smlouvou zavázal poskytnout klientovi (žalovanému) bezúčelovou a bezhotovostní Zápůjčku v celkové výši 4 500 Kč, převodem na účet č. [bankovní účet] s tím, že klient se zavazuje vrátit věřiteli zápůjčku společně s poplatkem ve výši 1 463 Kč nejpozději 17. 6. 2020. Z listiny nazvané jako dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 5. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný projevil zájem o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 5 500 Kč, proto věřitel se zavázal, že navýší bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku o dalších 5 500 Kč s tím, že celková výši Zápůjčky tak bude činit 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 825 Kč, takže celkový poplatek činí 2 288 Kč. Také zápůjčka 2 a poplatek 2 jsou splatné dne 17. 6. 2020. Z výpisů z účtu žalobkyně vzal soud za prokázané, že dne 18. 5. 2020 byla na účet [bankovní účet] převedena částka 4 500 Kč, dne 5. 6. 2020 částka 5 500 Kč. Upomínkou ze dne 21. 9. 2020 byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu ve výši 18 055 Kč, upomínkou ze dne 28. 9. 2020 k úhradě částky 18 074 Kč, opakovanou výzvou k úhradě byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu ve výši 18 093 Kč, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 14. 10. 2020 k úhradě 18 118 Kč, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 29. 10. 2020 k úhradě 18 160 Kč (odeslání těchto upomínek a výzev nebylo prokázáno). Dne 20. 9. 2021 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 280 Kč a dále nákladů právního zastoupení ve výši 600 Kč. 5. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že měl období, kdy si žil„ hodně vysoko“, měl přítelkyni, nastavil si vysoký standard a dostal se do velikých dluhů. Řešil to tak, že si bral moc půjček. Dostal se až do takové situace, kdy si celkové dluhy chtěl konsolidovat, dostal od [jméno] půjčku 346 000 Kč, jenomže zbyly další půjčky, takže celková částka přesáhla 390 000 Kč. Nyní se snaží vše splácet, má tabulku, s některými věřiteli má uzavřené splátkové kalendáře, některé půjčky splácí stále podle původní smlouvy. Se [právnická osoba] uzavřel před soudem smír. Aktuálně splácí měsíčně 17 – 18 000 Kč. Má příjmy kolem 25 000 Kč, ale jen v měsíci, kdy se to povede, někdy má méně. Nevlastní žádný nemovitý ani větší movitý majetek. Co se týče půjčky u žalobkyně, uzavřel ji v době, kdy si bral všechny ostatní, stačilo naklikat, co bylo třeba. Podmínky tam byly, ale četl je jen zběžně, byly tam i různé formuláře, které bylo třeba vyplnit. Nikdy nelhal, takže tam uvedl, že má další závazky, ale oni to vždycky nějak udělali, třeba mu volali z centrály, že už mu další půjčku nedají, ale pak to tam paní od nich nějak pozměnila, upravila, zmenšila splátky, až to nakonec vyšlo. Většinou dokládal tři výplatnice, kde bylo vždy kolem 20 – 23 000 Kč měsíčně. Nepopírá tvrzení žalobkyně, že si od ní vzal celkem 10 000 Kč, a nepopírá ani to, že uhradil celkem přes 17 000 Kč. Dokonce to bylo tak, že by býval platil i dál a ani by nevěděl, že přeplatil, ale přišlo mu od žalobkyně, že už dál nic platit nemá, že je vše uhrazeno. Tak konkrétně tento úvěr odložil jako splněný, tím to pro něho skončilo. Proto vlastně ani neví, co dál po něm chtějí, zřejmě nějaké pokuty. Nicméně trvá na tom, že tohle byl zrovna jeden z úvěrů, který opravdu uhradil včas. 6. Žalobkyně v řízení netvrdila dostatečně a neprokázala vůbec, že před uzavřením smlouvy se žalovaným s péčí řádného hospodáře zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud měl v úmyslu žalobkyni při prvním jednání poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a především důkazů v tomto směru. Tím, že se žalobkyně nedostavila, byť byla o možných následcích takového svého jednání poučena, si tak sama možnost být poučena soudem vzala. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Ve smyslu výše uvedených ustanovení soud dospěl k závěru, že plnění z titulu tvrzené smlouvy o úvěru (zápůjčky) žalobkyni přiznat nelze, neboť na tuto smlouvu (včetně dodatku) je třeba pohlížet jako na