209 C 83/2022-23 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s tím, že žalovaná byla přihlášeným držitelem televizního přijímače, avšak svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek řádně každý měsíc neplnila. Za období od října 2020 do listopadu 2021 včetně dluží žalobkyni částku 1 890. O zaplacení dluhu žalobkyně žalovanou upomenula, před podáním žaloby byla žalované doručena i předžalobní výzva. Ani na tu však žalovaná nereagovala. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně založila do spisu přihlášení poplatníka, potvrzení České pošty, a.s., specifikaci výpočtu dlužné částky a kapitalizovaného úroku z prodlení, výzvu k úhradě dluhu a předžalobní upomínku včetně podacího archu. 3. Okresní soud v Kladně na základě tvrzení a listin založených k důkazu vydal ve věci platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se však platební rozkaz nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, byl tento zrušen. Účastníci poté ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), souhlasili, aby soud ve věci rozhodl na základě listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo zjištěno, že žalovaná je přihlášena jako poplatník televizních poplatků od 28. 2. 2018, odhlášení není evidováno. Své povinnosti platit řádně televizní poplatky však žalovaná neplnila. Za období od října 2020 do listopadu 2021 včetně, kdy výše měsíčního poplatku činila 135 Kč, dluží žalobkyni částku 1 215 Kč. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani na základě výzvy a poté předžalobní upomínky. 5. Podle § 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Poplatníkem televizního poplatku je podle § 3 odst. 2 uvedeného zákona fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní, případně drží, nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač. Každý poplatník má ohlašovací povinnost, za poplatníka se ale podle § 3 odst. 4 uvedeného zákona považuje i osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, ledaže písemným čestným prohlášením oznámí opak. 6. Podle § 7 odst. 2 uvedeného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 uvedeného zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněný domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu, když žalovaná skutečně své povinnosti platit televizní poplatky neplnila řádně a vznikl jí tak dluh. Období, po které nebylo řádně placeno, i výši dlužné částky, žalobkyně v řízení řádně specifikovala a listinami doložila, ostatně důvod ani výši dluhu žalovaná žádným způsobem nesporovala. Soud tedy žalobě vyhověl s tím, že kromě jistiny žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná se do prodlení s placením peněžitého dluhu beze sporu dostala, a žalobkyně úroky z prodlení požadovala v zákonem stanovené výši. 8. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1, § 151 odst. 2 a § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala zaplacený soudní poplatek 400 Kč a dále náklady za právní zastoupení. Náklady za právní zastoupení byly žalobkyni přiznány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za dva úkony právní služby po 200 Kč, dvakrát paušál po 100 Kč plus 21% DPH. Celkem tak náklady byly přiznány ve výši 1 126 Kč O jejich splatnosti k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.