210 C 162/2022-31 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jako poskytovatel služeb elektronických komunikací uzavřela dne 29. 2. 2020 se žalovaným účastnickou smlouvu [číslo] pro telefonní [číslo]. Nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a Ceník tarifů a služeb, se kterými žalovaný podpisem smlouvy vyslovil souhlas. Na základě účastnických smluv se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb 3. stran a služeb souvisejících. Žalovaný se zavázal žalobkyni za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované dle čl. 4 VPST ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých pravidelných vyúčtováních služeb. 2. Ke dni podání žaloby činí žalovaná částka 4 000 Kč. Z vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 21. 12. 2021, skládající se z doúčtované slevy k zařízení ve výši 4 000 Kč. Žalovaný svoji povinnost porušil, když vyúčtování služeb řádně nehradil. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 5. Provedením důkazů soud zjistil následující skutkový stav ve shodě s tvrzením žalobkyně, jak shora uvedeno. 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle odst. 2 téhož ustanovení občanského zákoníku neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 7. V souladu s § 1931 bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 8. Ve smyslu § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je aktuálně nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající jí ze závazkového vztahu, když žalovanému řádně poskytla a umožnila využívat koncové zařízení, naopak žalovaný svým závazkům nedostál, neboť kupní cenu dle sjednaných parametrů žalobkyni neuhradil řádně a včas. Soud nemá důvod s ohledem na provedené dokazování - pochybnost o existenci dluhu v žalované výši a o skutečnosti, že žalovaný svůj dluh nezaplatil. 10. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by svůj závazek vůči žalobkyni uhradil nebo že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. Žaloba tak byla podána důvodně, a proto bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - 3 úkony po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč. K úkonům a režijním paušálům soud připočetl 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně řádně prokázal, že je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).