210 C 221/2022-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] anebo [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 16. 2. 2001 smlouvu o Flexikontu, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Součástí smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky [příjmení], Úrokový lístek [příjmení] a Sazebník Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na svém účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku. 2. Žalovaný porušil závazky, ke kterým se zavázal ve Smlouvě, překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na svém účtu. Banka proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 18 053,55 Kč převedla dne 8. 12. 2004 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] O převedení tohoto debetního zůstatku Banka žalovaného písemně informovala a žádala žalovaného o okamžité splacení do dne 10. 12. 2004. 3. Pohledávka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 471,12 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč, dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 30 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 16 471,12 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 3,00 % p. a. z dlužné částky ve výši 16 671,12 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 471,12 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. 4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 6. 2019 s účinností ke dni 21. 6. 2019, o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 7. 2019, kdy byl žalovaný současně vyzván k úhradě. Žalovaný neuhradil ničeho, přestože byl o zaplacení před podáním žaloby upomínán. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení pohledávky vyčíslena na částku 16 671,12 Kč. 5. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, na svou obranu nic neuvedl, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 17. 4. 2020. Odeslaná výzva se však žalobkyni vrátila z důvodu jejího nevyzvednutí žalovaným. 8. Ze Smlouvy o Flexikreditu ze dne 16. 2. 2001, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž právní předchůdce žalobkyně zřídil ve prospěch žalovaného běžný účet a kontokorentní úvěr„ Flexikredit“ k běžnému účtu za podmínky, že běžný účet žalovaného bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu, že bude mít na svém účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku. 9. Z výpovědi smlouvy o poskytnutí produktu Flexikredit na běžném účtu bylo prokázáno, že dne 8. 12. 2004 právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o převedení debetního zůstatku na účtu ke dni 8. 12. 2004 ve výši 18 053,55 Kč na nově otevřený účet č. [bankovní účet], s tím, že uvedený debetní zůstatek je okamžitě splatný do 10. 12. 2004. 10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyně m dne 18. 6. 2019 bylo prokázáno, že [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] postoupila své pohledávky na žalobkyni, mezi jinými též pohledávku za žalovaným. 11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že na základě smlouvy o běžném účtu byl právním předchůdcem žalobkyně zřízen ve prospěch žalovaného běžný účet, kde byl sjednán povolený debet. Podmínky, na nichž se smluvní strany dohodly, žalovaný porušil a vznikl mu proto vůči právnímu předchůdci žalobkyně dluh. Právní předchůdce žalobkyně se žalobkyně m uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, obsahem této smlouvy byla mimo jiné též pohledávka za žalovaným. 12. Z hlediska právního zhodnocení věci učinil soud závěr podle § 3028 odst. 3 o. z., že účastníci uzavřeli smluvní vztah podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do dne 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.), § 261 odst. 1 písmeno h) obch. zák.). Vzhledem k tomu, že právní úprava smlouvy o běžném účtu ve smyslu obch. zák. byla takové povahy, že se strany od ní mohly odchýlit tím způsobem, že část obsahu smlouvy určily odkazem na obchodní podmínky (viz. § 273 odst. 1 obchodního zákoníku) a v daném případě tak strany učinily, soud proto vycházel nejen ze striktního znění smluv, ale též ze všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně. Žaloba byla shledána důvodnou, soud jí proto v plném rozsahu vyhověl. Důvodný byl též požadavek na úrok z prodlení, na jehož výši se účastníci předem dohodli (viz § 369 odst. 1 obch. zák.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 671,12 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t. DPH ve výši 21 % bylo přiznáno podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně. Náhrada nákladů byla přiznána k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.