210 C 225/2021-37 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že dne [datum] byl žalovaný na lince metra A městské dopravy, provozované Dopravním podnikem hlavního města Prahy a.s., přistižen bez platné jízdenky, tudíž se nemohl prokázat platným jízdním dokladem. 2. Protože ve věci nebyl vydán platební rozkaz (z adresy žalovaného je na první pohled pro zdejší soud zřejmé, že se jedná o sídlo Magistrátu města Kladna, kde se žalovaný fakticky zdržovat nemůže, a tudíž je vyloučeno, aby mu mohl být doručen platební rozkaz přímo do vlastních rukou, bez možnosti uložení, tak, jak to zákon ukládá), mění se poplatková povinnost žalobkyně. Změna spočívá v tom, že její povinností zaplatit soudní poplatek není pouze částka [částka], jako je tomu při vydávání EPR, nýbrž je nutno zaplatit částku [částka]. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předem souhlasila, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z hlášenky kontrolora vzal soud za prokázaný skutkový děj, podle něhož byl žalovaný v uvedený den na lince pražské hromadné dopravy přistižen kontrolorem bez platné jízdenky, nebyl schopen prokázat se platným jízdním dokladem, jízdné ani přirážku k jízdnému přes upomínku žalobkyni neuhradil. 5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4,5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka]. 6. Účtovaná částka při přistižení žalovaného za jízdu bez platné jízdenky ve výši [částka] jízdné a [částka] přirážka je tak v souladu s právními předpisy a soud proto žalobě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), v plném rozsahu vyhověl. 7. Protože žalovaný neuhradil žalovanou částku řádně a včas, je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a proto byly žalobkyni přiznány i úroky z prodlení podle § 1970 O. Z. Výše úroků je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - 3 úkony po [částka], 3x režijní paušál po [částka]. K úkonům a režijním paušálům soud připočetl 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně řádně prokázal, že je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).