210 C 54/2022-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 7 144 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného příspěvku a nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jakožto vlastník v období od 1. 10. 2020 do 1. 3. 2021, tedy po dobu 152 dnů, provozoval vozidlo zapsané v registru vozidel, aniž by měl sjednanou pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za provoz vozidla. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek. Žalobkyně včas vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvku, avšak bez úspěchu. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení příspěvku ve výši 7 144 Kč a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z prodlení z celkové požadované částky od 7. 7. 2021 do zaplacení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Jak soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku, žalovaný jako právnická osoba, zapsaná a dosud nevymazaná v obchodním rejstříku, postrádá statutární orgán, který by byl oprávněn za žalovaného jednat – dle výpisu je statutárním zástupcem žalovaného předseda, avšak v pořadí poslednímu předsedovi žalovaného funkce zanikla ke dni 31. 5. 2014 (v obchodním rejstříku je zapsán zánik funkce dne 12. 9. 214 a záznam o vymazání se datuje dnem 22. 2. 2022). Za uvedené situace nezbývalo, nežli žalovanému postupem podle § 29/ 2 o. s. ř. ustanovit opatrovníka pro řízení – bylo zde nebezpečí z prodlení. Soud tak učinil usnesením ze dne 27. 6. 2022 č. j. [číslo jednací], pravomocným dne 26. 7. 2022. 4. Opatrovník žalovaného navrhl žalobu zamítnout. Na obranu žalovaného uvedl, že nesouhlasí s tím, jak je postavena zákonná úprava v těchto případech, která opatrovníku připadá formalistická, v rozporu se zásadami právního státu. Uvedl, že tvrzení žalobkyně vyvrátit nemůže, ale domnívá se, že by měla být v každém konkrétním případě zkoumána i faktická stránka věci, tedy skutečnost, zda předmětné vozidlo bylo skutečně schopné provozu, kde se nacházelo a zda bylo fakticky užíváno. 5. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný minimálně v období od 1. 10. 2020 do 1. 3. 2021 vlastnil osobní vozidlo s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [bankovní účet], číslo technického průkazu [anonymizováno], toto vozidlo bylo zapsáno v registru vozidel jako provozované. Nebyla u něj však splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti za dobu výše uvednou. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k úhradě příspěvku ze dne 22. 4. 2021 a upomínkou o úhradu nedoplatku ze dne 28. 7. 2021 a dne 22. 9. 2021 předžalobní výzvou k zaplacení příspěvku, vždy marně. 6. Z hlediska právního zhodnocení soud učinil závěr, že na danou věc je třeba aplikovat zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a § 4, § 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném k datu provozování vozidla, kdy podle citovaného zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Nárok žalobkyně byl shledán důvodným. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný jako zapsaný vlastník od 29. 3. 2019 do 29. 4. 2019 provozoval předmětné vozidlo, zapsané v registru vozidel, přičemž v tomto období neměl sjednanou pojistnou smlouvu. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů mimosoudního vymáhání vyzvala do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvě dostatečně popsala důvod vzniku nároku, vyčíslila a výši příspěvku i nákladů, uvedla lhůtu ke splnění a poučila žalovaného o jeho právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Výše příspěvku je určena počtem dní, po které nebylo vozidlo řádně pojištěno, a výší denního nároku dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. K námitce opatrovníka žalovaného soud poznamenává, že je to právě osoba vlastníka motorového vozidla, kdo nese odpovědnost za to, že je sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za provoz vozidla ve smyslu zák. č. 168/1999Sb., v platném znění. Pokud automobil z jakýchkoliv důvodů fakticky neprovozuje, je na něm, aby tuto skutečnost včas oznámil u příslušné pojišťovny, ani v tomto případě, kdy automobil neprovozuje, nelze předpokládat, že bez dalšího může přestat platit pojistné a že bude na oprávněné osobě, aby zkoumala, pokud osoba ze zákona povinná k uzavření pojištění pojistnou smlouvu neuzavře nebo přestane platit, z jakých důvodů se tak děje. Tuto povinnost nelze přenést na kohokoliv jiného nežli je vlastník vozidla. Dle názoru soudu tedy žaloba nebyla podána v rozporu se zásadami právního státu, neboť právní stát neobchází již po staletí udržovanou právní zásadu„ Vigilantubus iura skripta sunt“ – aneb právo přeje bdělým, nechť každý si střeží svá práva. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 420 Kč sestávající z částky 3 x 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 x paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. 9. Vzhledem ke zřejmé nesprávnosti ve výroku I. rozsudku, kdy bylo v protokole o jednání nesprávně uvedeno„ 7 144 Kč“ namísto správné (sumarizované) částky 7 444 Kč, zahrnující v sobě i přiznané náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999Sb., v platném znění, odstranil soud tuto zjevnou nesprávnost postupem podle § 164 o. s. ř., tedy vydáním opravného usnesení, které zahrnul do písemného odůvodnění rozsudku. Že došlo pouze k technické chybě, nikoliv k chybě ve výpočtu, dokládá obsah odůvodnění rozsudku.