211 C 48/2022-43 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky ve výši 7 444 Kč z titulu dlužného příspěvku a nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Svou žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný jakožto vlastník v období od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020 provozoval vozidlo zapsané v registru vozidel, aniž by měl sjednanou pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za provoz vozidla. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit příspěvek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvku avšak bez úspěchu. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení příspěvku ve výši 7 144 Kč (152 dní x 47 Kč u zdvihového objemu motoru 1 350 cm³ – 1 850 cm³) a mimosoudních nákladů ve výši 300 Kč v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 7 444 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a to ani na opakovanou výzvu po zaslání doplnění žalobkyně a po vyžádání výpisu z centrálního registru vozidel. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný v období od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020 vlastnil vozidlo [příjmení] [příjmení], [registrační značka], toto vozidlo bylo zapsáno v registru vozidel jako provozované a zároveň nebyla splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 9. 9. 2020 (odeslaná téhož dne), upomínkou ze dne 31. 12. 2020 a dále předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2021 (odeslanou téhož dne), žalovaný dluh neuhradil. 4. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném k datu provozování vozidla. 5. Podle § 4 zákona o odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. (odst. 1) Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla (odst. 2). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6). Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu (odst. 7). 6. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný jako zapsaný vlastník od 1. 11. 2019 do 31. 1. 2020 provozoval předmětné vozidlo zapsané v registru vozidel, přičemž v tomto období neměl sjednanou pojistnou smlouvu. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů mimosoudního vymáhání vyzvala do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvě dostatečně popsala důvod vzniku nároku, vyčíslila výši příspěvku i nákladů, uvedla lhůtu ke splnění a poučila žalovaného o jejích právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Výše příspěvku je určena počtem dní, po které nebylo vozidlo řádně pojištěno, a výší denního nároku dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Soud tak žalobě vyhověl. 7. Vzhledem k prodlení žalovaného s peněžitým plněním soud přiznal žalobkyni také požadovaný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění od právní moci tohoto rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 150 o. s. ř., neboť má za to, že zde jsou důvody hodné zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně zahájila řízení ve vztahu k žalovanému z obdobného závazkového vztahu také ve věci sp. zn. 221 C 43/2022, přičemž ve věci došlo k přiznání práva a k přiznání náhrady nákladů řízení, rozhodnutí je již pravomocné. Dle soudu je chování žalobkyně spočívající v tom, že místo jedné žaloby podá v krátkém sledu na žalovaného několik žalob (bez ohledu na rozdílná zastoupení), v rozporu se zásadou procesní ekonomie a tímto dochází k umělému navyšování nákladů řízení. Taková praxe byla přitom z ústavního hlediska podrobena kritice nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 a nelze jí přiznat ochranu. S ohledem na to, že žalobkyni se po právu již dostalo přiznání nákladů řízení z řízení zahájeného dne 10. 11. 2021, v tomto řízení soud náklady řízení nepřiznal.