214 C 141/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytla žalovanému dne 4. 2. 2020 protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou službu (dopravu a pobyt) v odštěpném závodě žalobkyně ([anonymizována čtyři slova] [nemocnice], [anonymizováno]). Žalovaný však cenu dopravy a pobytu vyúčtovanou ve faktuře [číslo] se splatností dne 12. 2. 2020 nezaplatil, ačkoli k tomu byl vyzván. Žalovaný dluh co do důvodu i výše písemně uznal. Kromě toho požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 13. 2. 2020 do zaplacení. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl tento usnesením zrušen. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne 21.9.2022. 3. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu uvedený doklad ze dne 4. 2. 2020 znějící na částku 3 994 Kč (pobyt na záchytné stanici 3 000 Kč, doprava na záchytnou stanici 994 Kč) se splatnosti 12. 2. 2020 včetně prohlášení žalovaného o uznání dluhu co do důvodu i výše, dále ceník služeb a předžalobní upomínku včetně doručenky. 4. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaný uznal vůči žalobkyni dluh co do důvodu (doprava a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici dne 4. 2. 2020) i výše 3 994 Kč. Předmětnou částku se žalovaný zavázal uhradit do 7 dnů od vystavení dokladu. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Uznáním dluhu je nastolena vyvratitelná právní domněnka existence závazku, bylo by na žalovaném, aby prokázal, že v době uznání dluh netrval. To se však neprokázalo, a protože nebylo zjištěno, že žalovaný na uznané částce 3 994 Kč jakoukoli částku zaplatil, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. 7. Podle § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovena. 9. Žalovaný je s plněním v prodlení počínaje 13. 2. 2020, o výši úroku z prodlení bylo rozhodnuto s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a z paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon (podání žaloby a výzva k plnění) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, ve věci nebylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech.