214 C 21/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] způsobil vozidlem [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, škodu na vozidle poškozené ve výši 119 743 Kč, přičemž nedal přednost vozidlu poškozené a narazil do něj. Zároveň vznikla poškozené škoda spočívající v nákladech za nájem náhradního vozidla ve výši 16 940 Kč. Tím vznikla [obec] [anonymizována dvě slova] (právní předchůdkyni žalobkyně) škoda, a to z titulu regresního nároku za plnění z pojistné události, když žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla v době nehody neměl uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost a škodu způsobil porušením zákonných povinností. Vyřízením pojistné události byla pověřena [právnická osoba] s.r.o. Žalovaná částka představuje jednu třetinu vynaložených nákladů Českou kanceláří pojistitelů, která jí náleží podle zákona, tj. z částky sestávající z náhrady škody na vozidle ve výši 119 743 Kč, náhrady nákladů na nájem náhradního vozidla ve výši 16 940 Kč a nákladů vymáhání ve výši 2 420 Kč, celkem z částky 139 103 Kč. Pohledávka byla postoupena Kanceláří na žalobkyni, a to smlouvou ze dne [datum], o tom byl žalovaný informován. Žalovaný neuhradil ničeho, přestože byl upomínán. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez jednání na základě předložených listinných důkazů., v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o. s. ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne [datum]. 3. Ze záznamu o dopravní nehodě a fotografií bylo zjištěno, že dne [datum] došlo v Kladně, v ulici [ulice] u [adresa] k dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný tím, že jako řidič vozidla [registrační značka] nedal přednost v jízdě vozidlu [registrační značka] (dále jen„ poškozené vozidlo“) ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené [datum], které tím bylo poškozeno. Z údajů o pojištění vozidla vyplývá, že ke škodícímu vozidlu, jež žalovaný řídil, nebylo k datu nehody sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž vlastníkem a provozovatelem vozidla byl žalovaný. Pojištění zaniklo pro nezaplacení pojistného ke dni [datum], jak vyplynulo z výzvy k zaplacení dlužného pojistného a oznámení o zániku pojištění. Z daňového dokladu [číslo] [číslo] stanovení výše skutečné škody a likvidační zprávy bylo zjištěno, že škoda na poškozeném vozidle činila 119 743 Kč, náklady na nájem náhradního vozidla za dobu od [datum] do [datum], tedy po dobu opravy činily 16 940 Kč a poplatek za zpracování škodné události činil 2 420 Kč. Z detailu transakce vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] vyplatila servisu [anonymizována tři slova], tj. vystaviteli daňových dokladů – faktur za opravu poškozeného vozidla a nájem náhradního vozidla částku 136 683 Kč, a tom byla poškozená informována vyjádřením k likvidaci – dopisem o výplatě, a dne [datum] vyplatila [právnická osoba] s.r.o. částku 2 420 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 46 367,67 Kč. Z dílčí smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že o tomto byl žalovaný informován. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím archem vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení. 4. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a dále zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o povinném ručení“), vše ve znění k datu škodné události. 5. Dle ust. § 24 odst. 9 zákona o povinném ručení, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle věty prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b. 6. Dle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona o povinném ručení, Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona, 7. Dle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na regresní nárok vůči žalovanému, neboť vlastníku poškozeného vozidla plnila z garančního fondu na základě § 24 odst. 2 písm. b) zákona o povinném ručení za újmu způsobenou předmětným vozidlem ve vlastnictví žalovaného, které nebylo pojištěno, přičemž nehodu zavinil porušením svých povinností právě žalovaný (§ 2910 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila poškozené, respektive servisu částku 136 683 Kč a v souvislosti s vyřízením případu jí vznikly náklady ve výši 2 420 Kč. Dle § 24 odst. 9 zákona o povinném ručení vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení 1/3 z tohoto poskytnutého plnění, tj. částky 46 367,67 Kč. Soud na základě výše uvedeného žalobkyni vyhověl v plném rozsahu. Jelikož je žalovaný s peněžitým plněním v prodlení, náleží žalobkyni dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., i zákonný úrok z prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 033 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 855 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 367,67 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaný před podáním žaloby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání ve věci samé) podle § 14b odst. 3 písm. c) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč O splatnosti k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř, o DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o.s.ř., když právní zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem této daně.