218 C 122/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 9 642,38 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva k službě Twisto účet ze dne 2. 10. 2019, kdy žalovaná měla možnost platit za služby či zboží kartou Twisto až do limitu 10 000 Kč a následně, podle vyúčtování, měla uhradit příslušnou vyčerpanou částku žalobkyni. Žalovaná čerpala zboží a služby v celkové ceně 9 992,38 Kč, přičemž uhradila pouze 2 000 Kč. Dále žalované vznikla povinnost uhradit poplatky za prodlení s platbami v celkové výši 1 650 Kč. Žalovaná dluh nezaplatila, na předžalobní upomínku nereagovala. Podáním ze dne 9. 9. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobní tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované tak, že po ověření totožnosti žalované občanským průkazem byla žalovaná prověřena v centrální evidenci exekucí, dále v rejstříku SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Dále žalovaná prokázala svůj měsíční příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši 7 500 Kč. K těmto tvrzením žalobkyně předložila jako důkaz kopii občanského průkazu žalované a výpis z interní databáze žalobkyně o prověření úvěruschopnosti žalované. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla dostatečně prověřena, překvalifikovala žalobkyně svůj nárok tak, že se po žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy ke službě Twisto účet uzavřené dne 2. 10. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou a z obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované zřídit službu Twisto účet, tj. vydat kreditní kartu, jejímž prostřednictvím bude žalovaná formou odložené platby za nákup zboží a služeb čerpat úvěr od žalobkyně až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů ve splátkách alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání splatných vždy do každého 15. dne následujícího měsíce. Výpisem provedených transakcí a detailem vyúčtování bylo prokázáno, že žalovaná prostřednictvím kreditní karty čerpala celkem 9 992,37 Kč (čerpání dne 2. 10. 2019 ve výši 700 Kč a 1 750,64 Kč, dne 3. 10. 2019 ve výši 573 Kč, dne 4. 10. 2019 ve výši 1 258,96 Kč, dne 7. 10. 2019 ve výši 539,80 Kč a 1 158,98 Kč, dne 8. 10. 2019 ve výši 1 895,20 Kč a 635 Kč, dne 9. 10. 2019 ve výši 375 Kč, dne 10. 10. 2019 ve výši 601,80 Kč a dne 11. 10. 2019 ve výši 504 Kč). Jak dokládají měsíční vyúčtování, žalovaná byla o aktuální výši dluhu vyrozumívána, zároveň byla vyzývána k jeho zaplacení v souladu se smlouvou. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně uhradila pouze částku 2 000 Kč. Pro případ prodlení žalované s platbami, byl sjednán poplatek z prodlení, jehož výše se odvíjí od délky prodlení. V daném případě žalobkyně požadovala zaplacení poplatků za prodlení s platbou v celkové výši 1 650 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky. Z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo z výpisu z interní databáze žalobkyně zjištěno, že u žalované je zaznamenán příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši 5 000 Kč Tyto údaje nejsou nijak blíže specifikovány, žádné doklady k doložení tvrzených příjmů a výdajů předloženy nebyly. 4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 5. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalované. Nebyly však předloženy žádné doklady o příjmech a výdajích žalované a nelze tedy ověřit, zda přezkoumání poměrů žalované nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila žalované čerpat prostřednictvím kreditní karty celkovou částku 9 992,38 Kč, kterou za ni uhradila příslušným obchodníkům. Žalovaná žalobkyni dosud zaplatila pouze částku 2 000 Kč, neuhrazena tedy zůstala částka 7 993,38 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni tuto částku nevrátila, vzniklo jí bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 992,38 Kč, včetně přiznání zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 379 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalované v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 642,38 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.