218 C 185/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] na základě žádosti žalované a po předchozím posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, prostřednictvím webové stránky [webová adresa], smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do úvěrového limitu [částka]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání úvěru pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek. Žalovaná úvěr průběžně čerpala, podle potvrzení o provedených platbách vyčerpala celkovou částku [částka]. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli celkem [částka]. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou, poplatky za výběry a úroky za příslušná období čerpání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], dluh však neuhradila. 2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí. Dále byla provedena lustrace dokladu totožnosti dlužníka v databázi neplatných dokladů MV ČR. 3. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala, k jednání dne [datum] se nedostavila, svou neúčast předem písemně omluvila. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala neplatnost úvěrové smlouvy, přičemž poukazovala především na skutečnost, že nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované a dále na výši úroků a poplatků za čerpání úvěru, které odporují dobrým mravům. 4. Z provedených listinných důkazů, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], potvrzení o provedených platbách, přehledu transakcí a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] původní věřitel [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované převodem na její účet v období od [datum] do [datum] celkovou částku [částka]. Žalovaná splatila podle přehledu transakcí v období od 12. 2019 do [datum] celkovou částku [částka]. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by právní předchůdkyně žalobkyně (kromě formálního nahlédnutí do výše uvedených databází) zkoumala faktické poměry žalované, zejména její obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky [částka] na účet žalované, však byla prokázána, stejně tak bylo prokázáno, že žalovaná vrátila žalobkyni (nebo jejímu právnímu předchůdci) celkovou částku [částka]. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalované, neposoudil tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele čerpala částku v celkové výši [částka], dle přehledu transakcí pak původnímu věřiteli nebo žalobkyni uhradila celkem [částka]. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nelze plnění žalované ani částečně započíst na úroky či poplatky, ale pouze na fakticky poskytnuté plnění (jistinu dluhu). Ke dni podání žaloby byla tudíž částka [částka] zcela uhrazena, naopak žalobkyni vzniklo na úkor žalované bezdůvodné obohacení v celkové výši [částka]. Vydání bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně však nebylo předmětem tohoto řízení. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že i kdyby smlouva o úvěru byla shledána platnou, zcela jistě by jako absolutně neplatné bylo hodnoceno ujednání o úrocích z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně spolu s poplatkem za čerpání úvěru (12,5 % z čerpané částky), neboť úrok v této výši je úrokem lichevním a hrubě odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalované, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. 10. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši [částka], avšak dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů činí celkem částku [částka], soud proto podle § 2 odst. 1 písm. a) jmenovaného zákona uložil žalobkyni povinnost k doplatku.