218 C 84/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne 9. 12. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 8 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaný převzal finanční hotovost ve výši 8 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku 6 400 Kč, která je tvořena kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaný byl podle smlouvy povinen úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 1. 2. 2021. Žalovaný zaplatil pouze částku 4 080 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni. Dále žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne 24. 9. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 51 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaný převzal finanční hotovost ve výši 51 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku 47 940 Kč, která je tvořena kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaný byl podle smlouvy povinen úvěr splatit v 80 týdenních splátkách po 1 237 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 6. 4. 2021. Žalovaný zaplatil pouze částku 35 100 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný o zaplacení marně upomínán předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru v žalobě uvedla, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. 2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 20. 9. 2022. Žalobkyně předem písemně omluvila svou neúčast u jednání, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). 3. Z provedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 9. 12. 2019 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 8 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 6 400 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit 14 400 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 60 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný hradil splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 4 080 Kč. Podle Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 24. 9. 2019 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 51 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 47 940 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit 98 940 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 80 týdenních splátkách po 1 237 Kč. Žalovaný hradil splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 35 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětných pohledávek. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně kartu zákazníka/žádost o úvěr ze dne 24. 9. 2019. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedl, že bydlí v rodinném domě, je ženatý, celkový příjem uvedl ve výši 19 750 Kč. Běžné výdaje na bydlení a výdaje domácnosti byly vyčísleny celkovou částkou 7 766 Kč měsíčně, splátky dalšího úvěru u právního předchůdce žalobkyně činily 2 025 Kč měsíčně, použitelný příjem, tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji byl 9 959 Kč. Žádné doklady k doložení tvrzených příjmů a výdajů předloženy nebyly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o následcích nesplnění své důkazní povinnosti ve vztahu k zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. 4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouvy o úvěru písemně uzavřené mezi účastníky jsou neplatné, neboť byly uzavřeny i přesto, že v době jejich uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalovaného. K žádosti o úvěr však nebyly připojeny žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného a nelze tedy ověřit, zda poměry žalovaného byly skutečně takové, jak uváděl (zvláště když se žalovaný při celkovém příjmu 19 750 Kč měsíčně a tvrzeném použitelném příjmu cca 10 000 Kč měsíčně postupně zavázal k dalším úvěrovým splátkám v celkové výši přesahující 5 900 Kč měsíčně). Tvrzené osobní výdaje žalovaného (na jídlo, dopravu, telefon apod.) ve výši 5 000 Kč měsíčně se soudu na základě obecné zkušenosti jeví jako podhodnocené. Za tohoto stavu nelze ověřit, zda přezkoumání poměrů žalovaného nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet předmětné úvěry. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shora citované smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné. Žalovaný v případě úvěrové smlouvy ze dne 9. 12. 2019 od původního věřitele převzal částku ve výši 8 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradil 4 080 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 3 920 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V případě úvěrové smlouvy ze dne 24. 9. 2019 žalovaný od původního věřitele převzal částku ve výši 51 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradil 35 100 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 15 900 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému nevznikly žádné náklady řízení