219 C 37/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný se dne [datum] na lince [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, což žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené hlášenky kontrolora soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalovaném zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. 4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka]. 5. V daném případě se prokázalo, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného ([částka]) a přirážky ([částka]) mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 150 o.s.ř. Soudu je z vlastní evidence známo, že ve věci sp. zn. 217 C 28/2022 a sp. zn. 210 C 23/2022 byla žalobkyní po tomtéž žalovaném vymáhána pokuta za jízdu bez platného dokladu ze dnů [datum], [datum] a [datum], přičemž v těchto řízeních byly náklady řízení žalobkyni již přiznány v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že v těchto a tomto případě došlo k jízdě bez dokladu v rámci 2 měsíců, není dán žádný důvod k tomu, aby žalobkyně své nároky nespojila do jedné žaloby a nežalovala je jedním návrhem, tak jak to běžně činí v jiných věcech (ostatně tento žalovaný je žalován pro jízdu bez jízdního dokladu i 10x ročně). Podání samostatné žaloby v této věci je tak zcela neekonomické a zbytečně zatěžující jak dlužníka, tak i soudní soustavu a v konečném důsledku i celou naší společnost. Náhradu nákladů řízení lze přiznat pouze tehdy, pokud náklady byly vynaloženy skutečně účelně pro ochranu práv účastníka řízení (tedy i v nezbytném rozsahu). Žalobkyni nic nebránilo, aby své bezprostředně související nároky uplatnila jedním návrhem, tak jak je to obvyklé, zvláště když ani zdaleka nehrozilo promlčení uplatněných nároků. Uvedené jednání žalobkyně lze buď považovat za neúčelné a nehospodárné (pro případ, že by tak učinila z nedbalosti či nevědomosti) anebo za jednání jsoucí v rozporu s dobrými mravy, to pro případ, že cílem žalobkyně bylo navýšit náklady řízení. Buď jak buď jedná se o důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení a takovému postupu žalobkyně nelze přiznat právní ochranu. Soud je toho názoru, že nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení v této věci, již byl plně saturován přiznáním náhrady nákladů ve výše uvedených řízeních. [příjmení] na žalobkyni, aby svůj systém vymáhání nároků vylepšila natolik, aby podobnému nadbytečně vícečetnému podávání žalob zabránila.