220 C 163/2022-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 7 170,16 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 2 100 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 20. 1. 2021 včetně úroku ve výši 428,52 Kč a poplatku ve výši 2 393,41 Kč. Strany dále sjednaly paušální náklad spojený s prodlením žalovaného ve výši 527,30 Kč při prodlení se splátkou. Pro případ prodlení s úhradou dluhu strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 2 100 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 393,41 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 428,52 Kč, smluvních nákladů spojených s prodlením zaplacení pohledávky ve výši 527,30 Kč, nákladů na další vymáhání ve výši 473 Kč, smluvní pokuty za období od 21. 1. 2021 do 11. 9. 2021 ve výši 1 050 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 197,93 Kč od 21. 1. 2021 do 14.3.2022, přičemž zákonný úrok z prodlení požaduje z částky 2 100 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaný požádal o úvěr a toto potvrdil pomocí vloženého hesla. Právní předchůdce žalobkyně potvrdila žádost o úvěr a vyplatila žalovaného pomocí poukázky na čerpací stanici. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. V řízení byly prokázány toliko výzvy žalobkyně žalovanému k úhradě dluhu a dále dohoda o postoupení údajné pohledávky za žalovaným mezi právním předchůdcem a žalobkyní. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 21. 12. 2020, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ smlouva o úvěru číslo [anonymizováno]“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. V řízení zároveň nebylo ani prokázáno tvrzení žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovaného, neboť z listiny označené jako„ detail poukázky“ neplyne identita žalovaného ani právního předchůdce. 4. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a ve vztahu k předání finančních prostředků. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění k datu právního jednání. 6. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv.„ prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše). 7. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost. 8. Nárok žalobkyně nelze právně hodnotit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1,2 o. z., neboť nebylo prokázáno ochuzení na straně právního předchůdce žalobkyně ani obohacení na straně žalovaného. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovanoho, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). 10. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.