222 C 112/2022-29 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný se dne 10. 2. 2022 na lince Metra B hromadné dopravy provozované žalobcem neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobce požadoval úhradu jízdného (30 Kč) a přirážky k jízdnému (1 500 Kč), což žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, taktéž se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobce věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené hlášenky kontrolora, smluvních přepravních podmínek a tarifu soud zjistil, že údaje tam uvedené odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě a údajům o žalovaném zjištěným z výpisu z centrální evidence obyvatel. Soud je tedy vzal za prokázaný skutkový stav. 4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. 5. Podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. 6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle § 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobcem, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. občanského zákoníku, avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného (30 Kč) a přirážky (1 500 Kč) mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobci též právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (tj. ke dni následujícímu po kontrole). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 100 Kč, a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představované částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.