222 C 136/2022-35 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 9 750 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 4. 7. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 30 000 Kč, avšak žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila z půjčené částky jistinu ve výši 9 750 Kč splatnou nejpozději dne 28. 8. 2019. Žalobce se domáhal pouze vydání nezaplacené jistiny, nikoliv dalších nároků ze smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka ze zápůjčky postoupena žalobci, žalovaná ničeho dalšího nezaplatila ani k výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná k výzvě soudu i přes poučení námitky nesdělila, soud proto vyšel v souladu s poučením z toho, že také souhlasí. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 4. 7. 2018 bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které věřitel při podpisu smlouvy žalované vyplatil v hotovosti zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu spolu s poplatky a úrokem v 60 týdenních splátkách splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná netvrdila a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na půjčku zaplatila více, než vyplývá ze žalobních tvrzení, tj. částku 20 250 Kč. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (smlouva o postoupení pohledávek prokazuje postoupení pohledávky za žalovanou podle § 1879 a § 1880 o. z. na žalobce) a žalovanou byla uzavřena shora uvedená smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaná obdržela částku 30 000 Kč a zavázala se jistinu vrátit nejpozději do 28. 8. 2019, což zcela nesplnila, když zaplatila pouze částku 20 250 Kč. Soud proto podle § 2390 o. z. uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 9 750 Kč. Platností ujednání o poplatcích spojených s poskytnutím půjčky se s ohledem na omezení žaloby pouze na jistinu soud nezabýval. 6. Podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., byla žalované dále uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši, částečně kapitalizovaný, tak, jak uvedeno v I. výroku rozsudku, a to v souvislosti s prodlením se zaplacením zápůjčky ve smluvené době splatnosti. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 750 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.