222 C 204/2022-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 900 Kč s příslušenstvím, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 4. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 15 000 Kč, avšak žalovaný v rozporu se smlouvou nevrátil z půjčené částky jistinu ve výši 10 900 Kč splatnou nejpozději dne 14. 6. 2021. Žalobce se domáhá pouze vydání nezaplacené jistiny, nikoliv dalších nároků ze smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobci, žalovaný ničeho dalšího nezaplatil ani k výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud tak podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný k výzvě soudu i přes poučení námitky nesdělil, soud proto vyšel v souladu s poučením z toho, že také souhlasí. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 20. 4. 2020 bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel při podpisu smlouvy žalovanému vyplatil v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu spolu s poplatky a úrokem v 60 týdenních splátkách s tím, že první splátka je splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy. Z oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na úvěr zaplatil více, než vyplývá ze žalobních tvrzení, tj. částku 4 100 Kč. Z výzvy bylo zjištěno, že žalobce žalovaného k úhradě dluhu vyzval. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (oznámení o postoupení pohledávek prokazuje postoupení pohledávky za žalovaným podle § 1879 a § 1880 o. z. na žalobce) a žalovaným byla uzavřena shora uvedená smlouva o úvěru, na základě které žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a zavázal se jistinu vrátit nejpozději do 14. 6. 2021, což zcela nesplnil, když zaplatil pouze částku 4 100 Kč. Soud proto podle § 2395 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 10 900 Kč. Platností ujednání o úrocích a poplatcích spojených s poskytnutím úvěru a zkoumáním schopnosti žalovaného úvěr splácet se s ohledem na omezení žaloby pouze na jistinu soud pro nadbytečnost a z důvodu procesní ekonomie nezabýval. 6. Podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši, částečně kapitalizovaný do doby postoupení pohledávky, tak, jak uvedeno v I. výroku rozsudku, a to v souvislosti s prodlením se zaplacením úvěru ve smluvené době splatnosti. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.