222 C 43/2022-46 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 12 552,60 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2019 poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] úvěr ve výši 6 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 21. 11. 2019 vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 552 Kč. Žalovaný ani přes výzvy neuhradil ničeho, žalobce dále požaduje i příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na 27. 6. 2022, žalobce se z jednání omluvil, odročení nežádal, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak věc ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud ve věci provedl dokazování smlouvou o úvěru ze dne 22. 10. 2019, výpisem z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky, upomínkou a zprávou [právnická osoba] ze dne 24. 5. 2022. 4. Z těchto důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, dle něhož byl vyhotoven text smlouvy o úvěru, kterou však nepodepsal žalovaný, a že částka 6 000 Kč byla právním předchůdcem žalobce vyplacena na účet jiné osoby, než jakou žalobce označil jako žalovaného. Vzhledem k uvedenému z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. Z provedeného dokazování tak nemá soud za prokázanou jakoukoliv pro žalobce relevantní skutečnost ve vztahu k žalovanému. 5. Žalobce neprokázal svá tvrzení, že s žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu, ani že žalovanému bylo poskytnuto plnění v jím uvedené výši, a že dluh žalovaného činí právě žalovanou částku. Důkazy, které žalobce označil a předložil k prokázání svých tvrzení, nejsou bez dalšího důkazem způsobilými tato jeho žalobní tvrzení prokázat. Vzhledem k uvedenému bylo třeba nařídit jednání, na němž měl soud v úmyslu žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobce se však na ústní jednání nedostavil, a vystavil se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen. Soud současně připomíná, že poučení podle ust. § 118a o.s.ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud na základě omluvy o věci jednal v nepřítomnosti žalobce. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu, jakož i právní teorii. Je na žalobci, aby vyvinul pro dosažení úspěchu ve sporu tak elementární procesní aktivitu, jako je označení řádného důkazu k prokázání vlastních tvrzení. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s odůvodněním, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.