223 C 153/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7 652,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 10. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. B0002785406222753 dne 22. 9. 2020, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 700 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit do 21. 10. 2020, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 952,34 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 3. 2021 s účinností k témuž dni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2022. Žalobkyně požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v dlužné jistině 3 700 Kč a zákonné úroky z prodlení v případě, že by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byla řádně předvolána, nedostavila. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala, proto soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 3. Z předložených důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené mezi stranami dne 22. 9. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 3 700 Kč. Spolu s poskytnutými prostředky se žalovaná zavázala zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 3 952,34 Kč. 5. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 3. 2021 a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2022. 6. Žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2022 s uvedením lhůty k plnění do 3 dnů, tuto upomínku odeslala žalované dle podle podacího lístku dne 20. 1. 2022. 7. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovanou specifikovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 700 Kč, které žalovaná žalobkyni nevrátila. 8. Soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku 3 700 Kč, přičemž doposud tuto částku nevrátila. Žalovaná tvrzení žalobkyně nerozporovala, netvrdila, že by uhradila více nebo že by její závazek zanikl z jiného důvodu. Soud proto uzavřel, že žalovaná se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., bezdůvodně obohatila co do částky 3 700 Kč a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 9. S ohledem na postup žalobkyně, která žalobou uplatňovala v případě, že soud vyhodnotí uzavření smlouvy o úvěru za neplatné, pouze vydání bezdůvodného obohacení, soud vyslovil, že z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení. 10. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). 11. Žaloba byla zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného (viz bod 10 odůvodnění) a rovněž v části, která nevznikla z titulu bezdůvodného obohacení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.