223 C 157/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru s předchůdkyní žalobkyně ze dne 7. 9. 2015 s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. V žalobě bylo dále uvedeno, že žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Takto vypočetla částku disponibilních zdrojů žalovaného. Ke zjištění úvěruschopnosti žalobkyně neoznačila žádný důkaz. V žalobě dále uvedla, že předchůdkyně žalovanému umožnila první čerpání dne 7. 9. 2015 ve výši 11 122 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto se dostal do prodlení se splácením, kdy od data prodlení byly účtovány poplatky dle sazebníku, a úvěr byl úročen úrokovou sazbou 22,68 % dle revolvingového úvěru. V žalobě nebyl přesně uveden způsob splácen úvěru, bylo pouze uvedeno, že z důvodu prodlení se splátkou se stal úvěr splatným v celé výši k 30. 11. 2021. Dlužná částka 17 419,61 Kč tak sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 347,15 Kč, poplatků ve výši 700 Kč a pokut ve výši 312 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 902,96 Kč se skládá z úroku, který se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny dle podmínek smlouvy vždy k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalobce k prokázání svých tvrzení označil důkaz odstoupením od úvěrové smlouvy s výpisem z úvěru. 2. Za situace, kdy výzvou k úhradě dluhu ze dne 12. 1. 2022 byl aktuální dluh označen částkou 25 092,84 Kč, když v odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě 19 323 Kč a když ze založených výpisů soud zjistil, že žalovaný již uhradil 152 666,85 Kč, vyzval soud žalobkyni svým usnesením čj. 223 C 157/2022-61 ze dne 15. 9. 2022 k doplnění žalobních tvrzení v tom smyslu, jaká přesná částka byla žalovanému z úvěru poskytnuta a jakou část dluhu uhradil do zesplatnění a po zesplatnění dluhu. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění za situace, kdy v žalobě pouze obecně uvedla, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto se stal splatným k 30. 11. 2021. 3. Soud ke své výzvě obdržel doplnění tvrzení ze strany žalobkyně ze dne 16. 9. 2022 a zjistil, že na rozdíl od tvrzení v žalobě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 17 000 Kč s možností opakovaného čerpání až do výše 150 000 Kč. V průběhu platnosti smlouvy vyčerpal celkem úvěr ve výši 144 381 Kč. Ačkoli soud vyzval žalobkyni, aby rovněž doplnila, jakou část dluhu do zesplatnění smlouvy a po zesplatnění smlouvy žalovaný uhradil, tuto informaci žalobkyně nedoplnila. Soud tak vycházel z údajů již založených, a to konkrétně z 9 stran výpisu z úvěru, ze kterých vyplývá, že žalovaný již uhradil celkem 152 666,85 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání. 5. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala, proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 6. Takto soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: předchůdkyně žalobkyně k žádosti žalovaného ze dne 7. 9. 2015 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 17 000 Kč s možností opakovaného čerpání úvěru do maximálního rámce ve výši 150 000 Kč. Žalovaný v průběhu platnosti smlouvy vyčerpal úvěr v celkové výši 144 381 Kč, když na úvěr uhradil celkem 152 666,85 Kč. 7. K procesu zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila žádné listiny, přestože dle žalobních tvrzení hodnotí credit scoring, zjišťuje poměry spotřebitelů a provádí lustrace v registrech. 8. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že smlouvu uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným právě v daném znění, které soudu předložila, a zároveň že před sjednáním smlouvy řádně a zákonu odpovídajícím způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a připravila se tak o možnost poučení, přičemž dle ustálené rozhodovací praxe jej soud poskytuje pouze při jednání a není povinen jednání za tímto účelem odročovat, žalobkyně musí nést procesní následky své neúčasti. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Právně soud věc posoudil podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy právní úpravy účinné v době tvrzeného právního jednání. 11. Podle § 9 odst. 1 citovaného zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017 čj. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná mezi stranami je absolutně neplatná. Žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel, což vyplývá zejména z označení jeho osoby na smlouvě rodným číslem a bydlištěm. Na smlouvu je proto nutné pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou úpravě shora citovaného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, k tomu však nepředložila potřebné důkazy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla být obezřetnější a v rámci uvedeného procesu požadovat detailnější informace a zejména předložení listin k ověření údajů. 14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Za situace, kdy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 144 381 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni celkem 152 666,85 Kč, tak soud dospěl k závěru, že na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení, naopak žalovaný poskytnutou částku přeplatil, a proto soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve věci zcela úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.