225 C 184/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 9 573 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru i sjednaného poplatku, přičemž do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 362 Kč. 2. Soud ve věci nařídil jednání na 3. 10. 2022, žalobkyně se bez omluvy nedostavila, opatrovník žalovaného navrhnul při jednání žalobu zamítnout. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, avšak žalobkyně v řízení neprokázala, že smlouva o úvěru byla uzavřena právě s žalovaným a v tvrzeném obsahu, ani že žalovaný měl vlastnická či dispoziční oprávnění k účtu, na který žalobkyně převedla žalovanou částku. K prokázání uzavření smlouvy žalobkyně předložila listinu označenou jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“, která však nebyla nijak verifikována žalovaným. Žalobkyně ke způsobu a formě uzavření smlouvy tvrdila, že došlo k uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace. Pro zachování písemné formy by ovšem smlouva musela být opatřena podpisem, tak tomu v tomto případě nebylo. O písemnou smlouvu se tedy nejednalo. Ani jiné uzavření (ústní) smlouvy tvrzeného obsahu žalobkyně neprokázala, neboť v řízení nebyl zjištěn ani obsah smlouvy ani existence právního jednání žalovaného. Uvedení jména žalovaného na listinách předložených žalobkyní uzavření smlouvy neprokazuje. Výpis z účtu žalobkyně navíc neprokázal tvrzení žalobkyně, že to byl právě žalovaný, kdo mohl disponovat s prostředky na účtu, kam žalobkyně zaslala peněžní prostředky. 4. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovaným v tvrzeném rozsahu, a že peněžní prostředky byly žalobkyní vyplaceny právě žalovanému. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní neunesla. Jestliže se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Této povinnosti si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li právně zastoupena. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. 5. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázanou žádnou pro zjištění důvodnosti uplatněného nároku relevantní skutečnost. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji, neboť žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o úvěru, stejně jako skutečnost, že shora uvedená částka byla poskytnuta žalovanému. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu 100 % nákladů řízení, jejichž výše bude specifikována v samostatném usnesení. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., pokud zastupoval ustanovený advokát jako opatrovník účastníka, je ten, jemuž byla uložena náhrada nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Proto soud sice přiznal náklady řízení zastupovanému účastníkovi (žalovanému), žalobkyně je ale povinna k jejich zaplacení ve prospěch státu, tj. České republiky – Okresnímu soudu v Kladně jako oprávněnému subjektu k jejich vymáhání.