29 C 58/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o hotovostním úvěru č. [anonymizováno] dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po [částka], zároveň byly mezi stranami sjednány smluvní úroky ve výši 9,90 % ročně z dosud nesplacené jistiny. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum], čímž se celý dluh stal splatným ke dni [datum]. Žalovaný tak dluží na jistině částku [částka], poplatky ve výši [částka], neuhrazený úrok dle smlouvy zkapitalizovaný ke dni splatnosti ve výši [částka] a neuhrazený úrok se sazbou úroku smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení z jednotlivých splátek jistiny zkapitalizovaný ke dni [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 9,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. 4. Žalobkyně jako věřitel uzavřela se žalovaným jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal věřiteli uhradit poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po [částka]. Protože žalovaný sjednané splátky v plné výši nehradil, došlo k odstoupení od smlouvy dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného o úhradu dlužné částky upomínala. 5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila, a připravila se tak o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení, o jaký poplatek, resp. poplatky ve výši [částka] se jedná, na základě jakých skutečností daný poplatek požaduje, jakou částku žalovaný uhradil a na co byly platby žalovaného započítány. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) 7. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k tomuto závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný (jako spotřebitel) uzavřeli platně smlouvu o úvěru, jejíž režim se řídí ustanovením § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy poskytnout žalovanému úvěr splnila, naopak žalovaný svoji povinnost čerpané peněžní prostředky vrátit nesplnil. Soud však nemohl posoudit oprávněnost nároku žalobkyně, když předně netvrdila, na základě jakých skutečností požaduje po žalovaném uhrazení poplatku ve výši [částka]. Dále pak žalobkyně neunesla povinnost tvrzení, když neuvedla, jakou částku žalovaný uhradil a na jaké nároky žalobkyně byly tyto platby započítány. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení, zda, kdy a jakou částku žalovaný uhradil, žalobkyně pouze odkázala na výpis z úvěrového účtu bez konkrétnější specifikace. V tomto směru soud poukazuje na názor Nejvyššího soudu, s nímž se ztotožňuje, uvedeným např. v usnesení ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011: Závěr, podle něhož vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (co by důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), aby soud svou činností (analýzou předložených listin) v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu žalobce, jde-li o splnění požadavků kladených na žalobu ustanovením § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Jelikož soud neměl možnost ověřit oprávněnost nároků žalobkyně, když tato neuvedla, jakou částku žalovaný uhradil, kdy ji uhradil a na co byly platby započteny, nezbylo, než žalobu zamítnout. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.