117 C 1/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 45 996,85 Kč (z toho jistina 36 546,12 Kč, smluvní pokuta ve výši 8 052,85 Kč a 998 Kč, náhrada nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč) s příslušenstvím tak, jak uvedeno v I. a II. výroku tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že jde o dluh žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] po posouzení úvěruschopnosti žalované, na základě které žalovaná obdržela od žalobkyně úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatky a sjednaným úrokem ve výši 55,89 % ročně v pravidelných 42 měsíčních splátkách po 2 186 Kč splatných vždy do každého 25. dne kalendářního měsíce, přičemž do zesplatnění zaplatila částku 17 991 Kč, po zesplatnění (v důsledku porušení povinnosti úvěr řádně splácet) uhradila dne [datum] částku 3 000 Kč a dne [datum] částku 2 000 Kč. V důsledku prodlení žalované jí také vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky sjednanou ve smlouvě a smluvní pokutu. Dle žalobkyně tato po prošetření úvěruschopnosti žalované její lustrací v nebankovních registrech klientských informací [příjmení] a NRKI, dále v insolvenčním rejstříku, šetřením dotazníkovým způsobem s doložením příjmů a výdajů potvrzením o příjmu a výpisem z běžného účtu řádně uzavřela na schopnost žalované úvěr splatit. 2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byla soudem vyzvána. 3. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalované, která se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. 4. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.: 5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře a karty klienta a oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] a žádosti o odložení splátek o dva měsíce ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zaslala žalované (jak prokazuje žádost o doložení splátek vlastnoručně podepsaná žalovanou) na její účet (což prokazuje výpis z běžného účtu ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru) dne [datum] částku 40 000 Kč. Jak prokazuje nerozporované tvrzení žalobkyně ve spojení s kartou klienta ke smlouvě, žalovaná zaplatila žalobkyni z titulu této smlouvy celkem částku 22 991 Kč, z toho 3 000 Kč [datum] a částku 2 000 Kč dne [datum]. Z dotazníkového formuláře žalobkyně, který je podepsán číselným kódem, jež však autentičnost obsahu před podpisem neprokazuje, bylo zjištěno, že žalobkyně při šetření úvěruschopnosti žalované vycházela z příjmů žalované ve výši životního minima 3 860 Kč, dále z nákladů žalované na bydlení ve výši 2 605 Kč jako jediných výdajů žalované, z informace, že žije sama. Dále vyšla z příjmu žalované ze starobního důchodu ve výši 10 757 Kč. Jak bylo zjištěno z žalobkyní předloženého výpisu z běžného účtu žalované a oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení o výši přiznaného důchodu, k informacím z dotazníku žalobkyně z předloženého výpisu z běžného účtu žalované ze září 2020 mohla doznat, že žalovaná má úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty, který v září splácela splátkou ve výši 211 Kč, dále čerpala úvěr z kontokorentního úvěru a byla na účtu v povoleném debetu, což je zřejmé z údaje o úhradě úroků. Z běžného výpisu bylo také zjištěno, že v měsíci září byla žalované stržena částka 10 500 Kč za nájem. Při těchto skutkových zjištěním byla žalovaná vyzvána po kvalifikovaném poučení podle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazu k tomu, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích z doby časově související s posuzováním úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici a hodnotila je. Do konce ústního jednání žalobkyně žádná tvrzení v tomto směru nedoplnila. Za stavu, kdy soud v řízeních vedených u zdejšího soudu žalobkyni opakovaně vyzývá k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, takže žalobkyně si této své procesní povinnosti tvrzení a důkazního břemene musela být vědoma, nebyla žalobkyně neposkytnutím soudcovské lhůty pro doplnění tvrzení delší než do konce prvního ústního jednání, krácena na svých procesních právech. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] soud shledal výzvu žalované k zaplacení celkem částky 42 944 Kč z důvodu smlouvy o úvěru. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím archem dokládá výzvu žalované k zaplacení ještě před podáním žaloby. 6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem… 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho