118 C 1/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru [příjmení] a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 59,86 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po 1 788 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně. Žalovaný byl v prodlení delším než 30 dnů v případě splátek [číslo] dále byl v prodlení delším než 15 dní u splátek č. 10, 13, 15, 16, 17, 18, 19 a 20. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 600 Kč. Protože se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dní se splátkou [číslo] splatnou dne [datum], byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradil, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a žalobkyně se se svým nárokem obrátila na soud. 2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 59,86 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 1 788 Kč, splatných 22. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 26 000 Kč byl žalovanému vyplacen převodem na běžný účet, a to dne [datum]. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný v období od [datum] do [datum] uhradil celkovou částku 30 398 Kč. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh hradil v rozsahu jiném nežli žalobkyní tvrzeném. 4. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru [příjmení] ke dni [datum], v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalovaný má CBS skóre 359. Podle připojené legendy hodnota skóre v rozpětí 316 - 415 patří do kategorie II a znamená střední riziko. Z výpisu transakcí - příchozích úhrad na běžném účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byly vyplaceny mzdy, příp. zálohy na mzdu, v celkové výši 125 741 Kč, žalovaný tedy ve sledovaném období dosahoval průměrného čistého příjmu ve výši kolem 31 400 Kč měsíčně. V listině označené„ Hodnocení klienta“ ze dne [datum] žalovaný uvedl výdaje na svou osobu 3 860 Kč (životní minimum) a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2 603 Kč, žádné jiné výdaje na svoji potřebu neuváděl. Celková výše takto uvedených výdajů činila 6 463 Kč, volné zdroje 22 537 Kč. Příjmy ze zaměstnání byly uvedeny v celkové výši 30 000 Kč. Výpisy z účtu žalovaného nebyly předloženy. Vzhledem k absenci výpisů nebylo možné přezkoumat strukturu výdajů žalovaného, ani ověřit jeho případné další úvěrové zatížení. Žalobkyně k výzvě soudu při jednání dne [datum] sdělila, že žalovaný uváděl, že bydlí ve vlastní formě bydlení, proto se uvedená výše nákladů na bydlení nejeví jako nereálná. Žalobkyně dále sdělila, že žádné další podklady ke zkoumání úvěruschopnosti nemá. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zjistila, že v rozhodné době nebyl účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, nebyly nijak ověřovány, přičemž z hlediska běžné životní zkušenosti není reálné, aby veškeré výdaje žalovaného činily pouhých 6 463 Kč, když nebylo ověřeno, jaké výdaje vznikaly žalovanému na bydlení, stravu a obvyklé další náklady (např. poplatky za telefon, internet, dopravu do zaměstnání), příp. existence další úvěrových závazků. Dále měl žalovaný středně rizikové hodnocení v registru NRKI. Za tohoto stavu je zřejmé, že některé údaje byly zjišťovány pouze formálně a nebyly žádným způsobem ověřovány. Vzniká tedy důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku ve výši 26 000 Kč, dle karty klienta pak žalobkyni uhradil 30 398 Kč, ke dni podání žaloby tudíž částka 26 000 Kč byla zcela uhrazena a naopak žalobkyni vzniklo na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení v celkové výši 4 398 Kč. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že i kdyby smlouva o úvěru byla shledána platnou, zcela jistě by jako absolutně neplatné bylo hodnoceno ujednání o úrocích z úvěru ve výši 59,86 % ročně, resp. 52,21 % ročně, neboť úrok v této výši je úrokem lichevním a hrubě odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady